Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 245
Bitiu v staroegyptské povídce jest prý v nejužším genetickém spojení s rozšířenou pohádkou o nesmrtelném Koščejovi a podobnými pohádkami evropských a asijských národů. Tu jest ovšem duše drakova, obrova (Koščejova a j.) skryta ve vejci a vejce pak v kachně, kachna opětně rozmanitou měrou ukryta, takže milenec krasavice unesené od draka (obra, Koščeje) s velkými obtížemi vejce toho dobude; v těchto našich pohádkách dále pak, jak známo, drak, obr skoná, když rek rozbije vejce o jeho čelo, vejce rozdrtí a p. Tu se všecky naše povídky rázně a naprosto liší od staroegypt. povídky o srdci Bitiu-ově: to jest skryto ve květu na stromě (akacii а р.), a když strom skácen a srdce se zakutálí kamsi na zem, zemře Bitiu; oživne pak, když bratr jeho Anupu nalezne srdce a dá je jemu s vodou vypiti. Shoda jest tu nanejvýše v základní ideji o životním talismanu, který naprosto nedokazuje spřízněnost těchto látek povídkových. Aby to více podepřel, utíká se spis. к etymologickému výkladu jména Ко š čej, které se v ruských tradicích vyskytuje v různých obměnách. Mimo jiné našla se forma К o v-šej a od té vyšel p. D. Speranskij. Souvisí podle něho se staroegyptským jménem Kaušu, Kuš, jménem provincie, jejímž správcem stal se konečně Bitiu a podle čehož byl i tak nazván. Přímo se starou egyptskou historií souvisí pak jiná postava hrdinského eposu ruského Idolišče poganoje, a sice s dobou, do které prý spadá vznik povídky o dvou bratřích, t. j. s dobou XIX. dynastie, Ramsesa lího Sesostris. Idolišče vystupuje ještě pod jinými jmény Badan Badanovič, Batyg Batygovič, Kalin-car a všecka tato jména vykládá spis. rovněž z egyptské historie: tak na př. nemoha uvésti žádného panovníka ze staroegyptských dějin jménem Kali, připomíná, že v starém Egyptě, v Nubii se tak jmenoval kmen černošský Kali a jiný ještě kmen Таг-tar. Takovým způsobem mohl hrozný král Kousej t. j. Ramses II., aneb jeho pozdější nástupce Sabakon, dostati v lidových tradicích jméno саг-Kalin aneb Tartarin podle porobených národů. (Str. 168.) Také když Badan se nazývá sobaka-car, jest to prý přežitek ze staroegyptských dějin, jako když se jeho syn nazývá Torokaška: jsou to jména posledních panovníků skvělé doby egyptské historie aneb aspoň egyptské samostatnosti, Sabakon a Tacharak. Spis. podává ještě velkou řadu podobných důkazů nevyčerpatelného svého důvtipu. My se však obáváme, že již tím málem jsme vyčerpali trpělivost čtenářů, přestáváme na těchto ukázkách tím spíše, domnívajíce se, že jimi s dostatek jest scharak-terisována vědecká cena této knihy.    J. Polívka.

BIBLIOGRAFIE.

(Pokračování z čísla 7., str. 217—221.)

VI.Tradice lidové.

I. Srovnávací studie o tradicích lidových a studie látkovědné.

Louis P. Betz, La littérature comparée, essai bibliographique. Introduction par J. Texte. 2" édition augmentée, publiée, avec un index méthodique p. Fernand Baldensperger. Strassbourg К. J. Trübner 1904, XXVIII-f- 410 8°. Rf. Deut. Lztg. 1905, 44, 2698. Rev. de lang. rom. XLVIII., 89. Rev. crit. XLI., 1905, str. 295.

Paul Regnaud, Esquisse de 1'histoire de la littérature indo-européenne. (Paris Guilmots. 8° 128 str.) Ref. R. critique, č. 41. 1905, str. 296.


Předchozí   Následující