obojími jest u Čechů nápadně větší, nežli u Němců. Snad že u těchto hustota nemanž. porodů zmírňuje předpojatost proti nemanž. potomstvu, a spojené s tím zanedbávání povinné péče к němu.

Tolik v krátkosti o přirozeném vzrůstu, který, jak již pověděno, valně změněn byl, ba leckde úplně zvrácen prouděním obyvatelstva. Že toto v Čechách neváže se na rodnou půdu, která již dávno nestačí vyživiti všechny syny a dcery své, nýbrž spíše jde za heslem »nemo in patria propheta«, je zajisté všeobecně známým úkazem. Méně povědom jest asi rozsah jeho. Stěhování ze země trvá již aspoň 50 let; největšího stupně dostoupilo v letech 80tých, kdy obnášelo 195.798 ob. = 3 у, % všeho obyv. Po r. 1890 kleslo na 121.244 ob. =: 2% všeho obyv. Dr. Rauchberg vysvětluje to krisí americkou, která na nějakou dobu aspoň zarazila proudy přistěhovalecké, zvláště ale vzpružením domácího průmyslu, zejména hornictví jakož i odvětví blízkých neb od něho závislých, tak zpracování hornin, strojnictví atd., kdežto v tex-tilnictví, oděvnictví atd. o vzrůstu vůbec mluviti nelze; spíše o klesání.

Tento zvýšený ruch v domácím průmyslu způsobil, že v posledním desítiletí hlavní část výměny vykonala se v území země samotné, tedy vnitř hranic jejích. Počet lidí věrných své rodné obci klesl od r. 1890—1900 o 3'2% (z 56'70/0 na 53"5%), počet lidí z cizího okresu stoupl ze 20'б% na 24%. Dr. Rauchberg vypočítává, že při rozčlenění země na hejtmanství prouděním obyvatelstva získává v Čechách jen obvod 8880 km2;*) ztrácí tedy území větší 43 tisíc km2. Při roztřídění dle okresů zúžila by se oblast získávací ještě více. Z toho již je patrna snaha po soustředění obyvatelstva na půdě poměrně malé, jak vysvětluje se právě jen vlivem průmyslu a obchodu. Dr. Rauchberg kartograficky znázorňuje přílivné území (kromě Prahy, Liberce, Plzně, Budějovice, Ústí a Vídně) zejména Mostecka a shledává, že dosahuje na jihovýchod až po hranice moravské (Ledečsko a Pelhřimovsko), přerušeno jsouc uprostřed větší přitažlivostí Prahy. Přitažlivá moc Liberecka nezasahuje sice tak daleko, přes to však vztahuje se většinou na kraje české, a to i nesousední (zejména Jičínsko). Pouze Ústí a Teplice mají v německých končinách širší zásobárnu nežli v českých, ač zasahují až do Poděbradská. Město Plzeň a Budějovice jsou již svojí zeměpisnou polohou odkázány po většině na kraje české.

Rozdělí-li se celá země dle Rauchbergova systému na čisté (s menšinami do 20%) a smíšené území české a německé, získává toto 0-570/0 resp. 3'63% (ve smíš území, hlavně vlivem Mostecka), české naopak ztrácí 3 05% resp. 6'64% (smíš.). Zde tedy zvláště se jeví značný zisk německého kraje přivoděný českými rodáky, který také dr. Rauchberg staví do popředí, výslovně podotýkaje, že v získání a udržení českého živlu toho, bez něhož kraje německé sotva by se byly domohly nynějšího významu svého, spočívá hlavní problém německé državy v Čechách.

Rodáků českých bylo v 10 německých hejtmanstvích (ze 30) více než 10%, ve třech většinou německých (trutnovském, duchcovském a mosteckém) a v Liberci více než 20%, celkem tedy ve 14 polit, okresech německých (ze 36) více než 1/10 vší populace, mimo to v dalších 4 více než 5u/o' Počet rodáků německých krajů o něco převyšuje 5%, nedosahuje však 10%, pouze ve 3 hejtmanstvích českých (královédvorském, náchodském a plzeňském 5, 62, 5'3%). V čistě něm. území východně od Labe činí čeští