rodáci 9'9%, západně od Labe 7,4%, celkem 8-40/0, ve smíšeném něm. území 16'5%, naopak rodáci němečtí v Praze Ą'60j0, v Praze a v okolí 29%, v čistě českém území T4%, ve smíšeném českém 1'9%. Přihlíží-li se ku příslušnosti, stoupne procento to asi o polovinu. Dr. Rauchberg vypočítává sám, že počet příslušníků českých okresů v německém kraji činí více než 'Л mil., tedy přes 10% vší populace. Zajisté počet tak značný, že by byl se stanoviska ryzosti německého území opravdu na pováženou, kdyby nebylo a.ssimilace, čili jinými slovy odnárodňování. Srovnají-li se data právě uvedená s počtem osob přiznavších v končinách těch českou obcovací řeč, shledává se dle dra Rauchberga, že z rodáků českých %, z příslušníků % pozbývají své národnosti, tedy že propadají assimilaci (germanisaci). Je to u příslušníků asi totéž %, v jakém udržují se Češi ve Vídni (z Čech 27%, z Moravy 22%). Při tom nepřipouští dr. Rauchberg, že by se byly udály při sčítání v německém kraji nějaké nesprávnosti, ať již nátlakem nebo jiným způsobem. *) Tak stalo prý se jedině v Praze, a to v neprospěch Němců. Než ať již počet českých příslušníků a rodáků, kteří přesvědčení a řeč svoji si uchovávají, o nějakou kvótu zvýšíme, tolik je jisto, že počet Čechů mizících ve světovém moři jinojazyčném je vyšší všeho pomyšlení. Dle výpočtů Rauchbergových, v tomto směru asi správných, dlí Čechů (i z Moravy) v německém kraji (z polovice ve Vídni) přes 800.000 duší. Z těch v nejlepším případě dobrá polovice ztrácí se svému národu, a to nehledíc ani ku dalšímu potomstvu, které ve 3. či 4. koleně sotva jakého ponětí má o svém českém původe. Procento odnárodňovací je v jednotlivých krajích velice různé. V Liberecku udržuje se tak na ł/4, v Jablonecku klesá na 11%, v Ústecku na 8%; v Teplicku stoupá na 46%, v Duchcovsku na % a v Mostecku docela na 90% (ovšem má-li se za to, že všichni, kteří přihlásili českou obcovací řeč, náležejí v řadu přistěhovalců). Právě tyto poslední číslice vzbuzují povšimnutí svojí výší. Dr. Rauchberg vysvětluje to tím, že jedná se tu o horníky, kteří přicházejí ve velkých masách, usídlují se hromadně odděleni od ostatní osady německé, v níž tvoří jaksi samostatnou obec. Jsouce takto méně vydáni vlivu jinojazyčného styku, spíše uchovávají si svoji národnost, nežli na př. Češi v Liberecku, kteří přicházejíce nikoli v houfech, nýbrž po jednotlivu, hlavně jako maloživnostníci, snáze podléhají působení svého německého vůkolí, na něž i hmotně jsou odkázáni. Hornické české menšiny jsou tedy celistvější a spíše odporu schopné; významu však prý pozbývají tím, že závislý jsouce na jednotlivých šachtách, stěhují se z místa na místo, takže obce, které příchodem svým vyšinuli v řadu lidnatějších osad, právě tak náhlým hromadným odchodem odsuzují ku dřívější národní bezvýznamnosti.

Úvaha tato, zajisté velice zajímavá, je v určitém směru správná, totiž pokud se týče překotného vzrůstu některých osad, vykvetlých právě jen otevřením nových šachet. **) Za to není známá ani jediná obec, která by byla propadla v Mostecku předpovídanému náhlému poklesu a národní bezvýznamnosti. Naopak veliká osada Čouš měla českou většinu (statistickou) již před 20 léty (při soupisu z r. 1880). A že vyčerpání dolů uhelných v Mostecku nenastane v době dohledné, přiznává dr. Rauchberg sám. Tak snižování ceny důležité této menšiny české, která ostatně stoupla v 5 osadách nad 50%( nelze brati příliš doslovně a vážně.