Vystěhovalectví do Vídně je ještě silnější nežli stěhování do německých končin Čech. Kraj zásobující říšské naše sídelní město rozkládá se od jihu počínaje vidličkovitě na severozápad a severovýchod, leží tedy většinou v území českém. Vliv snadnějšího železničního spojení je tu patrný. Přitažlivost Vídně a Prahy, která působí více na východ nežli na západ (beroucí značnější podíl na odlivu do Krušnohoří), a více na jih nežli na sever, utkává se tak asi ve směru od Písku ku Ledči. Zajímavo jest, že z Němců pražských sotva polovice zrozena je v Praze ; druhá polovice spadá na účet přistěhovalců, kteří přispívají tedy к uchování Němectva v míře nemenší, nežli je tomu — více versa — u Čechů; dále že z přistěhovalců těch (9749) větší polovice (5100) pochází z končin českých, kdežto naopak 3496 ze 6524 přistěhovalých rodáků krajů německých (pod 20% Čechů) přiznalo obcovací řeč českou. Toto přičítá dr. Rauchberg nátlaku Čechů, naopak oněch 5100 Němců přistěhovalých z českých okresů německým menšinám v českém kraji — zajisté podivné dvojí měřítko. — Oněch 5100 Němců z českých krajů možno vysvětliti stěhováním Židů z českých okresů do Prahy. V českých městech či osadách venkovských byli asi Čechy, v Praze zase z těch či oněch příčin přidrželi se raději němčiny. Že přihlašování obcovací řeči neberou Židé na příliš jemné vážky, viděti již z toho, že na př. ve Vídni z 28.151 Židů českých, pocházejících ohromnou většinou z ryze českého území, přihlásili obcovací řeč českou jen 73 Židé, ač ostatní v dřívější otčině své v Čechách sotva asi se hlásili za Němce.

Při výměně obyvatelstva mezi královstvím a markrabstvím získala Morava. Dle soupisů z r. 1900 bylo totiž rodáků z království na Moravě 67.519, Moravanů v Čechách 42.676. Slezanů bylo v Čechách 3874, Čechů ve Slezsku 5395. Největší počet českých rodáků měly ovšem Dolní Rakousy (299.040, Dolnorakušanů v Čechách 37.431). Též výměna s ostatními korunními zeměmi, až na Kraňsko stala se v neprospěch Čech.

Kterak jevila se výměna tato na území obou národností ? Dr. Rauchberg, srovnávaje s Jirečkovou jazykovou hranicí z r. 1850 nynější pomezí, jak vyznačil je dle úředního soupisu z r. 1900 na své velké mapě, *) přichází к výsledku, že hranice ta v dobách národní vlažnosti i pozdějších ostrých bojů místních zůstala celkem nezměněna. Nepatrný poměrně zisk na jedné straně vyvážen je ztrátou, rovněž nevelikou, na straně druhé. Pošinulo-li se v jednotlivých okresech (na př. horšovotýnském, královédvorském, jindřichohradeckém atd. ve prospěch Čechů, v krumlovském, prachatickém, postoloprtském atd. ve prospěch Němců) procento na účet té či oné národnosti, nestalo se tak změnou hranice jazykové, nýbrž po většině různou měrou přírůstku či úbytku v oddílech národnostních jednotlivých okresů.

Na jeho mapě není ovšem hranice tak příliš ostrá; počet 224 obcí bez Mostecka, jež dr. Rauchberg shrnul ve smíšená pohraniční území, není také tak příliš nepatrný. Než tolik přece je pravda, že příliv vln stěhovacích přenáší se — až na některé výjimky, na př. v Nýřansku, Králové-dvorsku a Budějovicku — až dále za pomezí jazykové, nechávaje je celkem netknuté. Následkem toho tvoří se smíšené území mimo jazykovou hranici, zejména ovšem v kraji německém, a to tam, kam směřují nejsilnější proudy