Ve společenském vy vrstvení rozeznává úřední statistika osoby činné, příslušné a služebné, mezi činnými opět samostatné, úředníky, dělníky (zejména stálou čeleď) a nádenníky. Jako poslední rubriku velice případnou zavedl soupis v r. 1900 spolučinné členy rodiny. Má to význam zejména při hospodářství, kdež spolučinnost taková zvláště u žen bez újmy zdraví a domácího zaměstnání spíše jest možná, nežli u průmyslu a obchodu. U zemědělství činí rubrika ta Зб-9и/0 všech činných osob, u průmyslu jen 2-80/0, při obchodě 3-8°/0. Následkem toho stouplo 0/0 činných sob u zemědělství na 58,8°/0, (z čehož připadá na ženy větší polovice), kdežto u průmyslu a obchodu je všech činných pouze 440/0 resp. 40,5°/0, podíl žen 230/0 a 310/0, a to při obchodě vyšší u Čechů, při průmyslu značně vyšší u Němců. Dr. Rauchberg zvláště zaznamenává, že při textilnictví v komoře liberecké jest u Němců zaměstnáno průměrně bezmála čtyrykráte tolik žen (a to většinou vdaných) co u Čechů, této okolnosti připisuje pak zhoubný vliv co do dětí mrtvě narozených, větší dětské úmrtnosti atd.

Procento samostatných osob je nejnižší při průmyslu, a to nižší u Němců (14,40/n) nežli u Čechů (16'6%), nejvyšší při obchodu (35-20/n), a to bezmála stejné u obou národností. Při zemědělství obnáší procento samostatných u Čechů 23-l0/0, u Němců 27-l0/0. U Němců jsou tedy poměrně menší hospodářství, za to větší průmyslové závody. Zajímavo jest, že od r. 1890 samostatných hospodářů neubylo, nýbrž dosti přibylo (r. 1890 292.495, r. 1900 321.586, tedy více o 28.641 =: 977%, přírost větší, nežli průměrný vzrůst v zemi). Úbytek při rolnictvu týká se tedy výhradně dělníků 58'338 = 6-3%) a nádenníků (86.268 áz 40-50/0). Dělníky rozumí se tu stálá čeleď, najímaná na rok. Tato jest u Čechů více zastoupena (30É5°/0) nežli u Němců (24-50/0); naopak zase u těchto nacházíme větší počet nádenníků (13'50/n, u Čechů jen 80/0). Zde tedy úplně jasně jeví se veliký úbytek dělného lidu, na jehož nedostatek nyní v rolnických krajinách všeobecné stesky se vedou. Úbytek ten lze ovšem vysvětliti. Zlepšenou technikou jakož i používáním strojů omezuje se práce při zemědělství stále více jen na určité období časové — dobu polních prací. Pro ostatní dobu nemá rolník dostatečného zaměstnání pro dělníka, tím méně, že domácí průmysl, který dříve vyplňoval i zbytek prázdných chvil, ustoupil práci strojové. Tato nezaměstnanost dosti dlouhá pudí dělníka tam, kde nachází zaměstnání zajištěné po celý rok, třeba za denní mzdu menší (pro to tu a tam u průmyslu menší denní mzda nežli u zemědělství). Nezbývá tedy rolníkům, chtějí-li uchovati pracovní síly pro dobu potřeby doma, než aby platili dělníkovi i za dobu nezaměstnanosti (proto menší úbytek u stálé čeledě, vázané na celý rok) nebo postarali se mu o zaměstnání mimo dobu polních prací, *)

Docela opačný poměr je v průmyslu. Zde od r. 1890 do r. 1900 samostatných osob ubylo o 6320 == 3-37% (187.595—181.275). Veškeren přírůstek týká se opět dělného lidu. Ze souvislosti obojího možno souditi tedy na zvětšení podniků posavadních, ba i zánik podniků nejmenších. Dr. Rauchberg sice tvrdí, že úbytek týká se hlavně textilnictví a oděvnictví, a že při něm jedná se tu jedině o samostatné osoby pochybné existence, jež nyní zlepšenou technikou z rubriky té byly vyřaděný, takže tu skutečného úbytku samostatných vlastně není. Než i kdyby tomu bylo tak, nelze přece pochybovati o tom, že rozmach průmyslu rozmnožil skoro výhradně jen řady lidí odvis-