lých. Procento neodvislých a odvislých je v různých končinách a při různých odvětvích průmyslu velice rozmanité. Nejvíce neodvislých jest u oděvnictví, přípravy a prodeje nápojů (sládci a hostinští), potravnictví (u Němců více nežli u Čechů), zpracování dřeva atd. atd. (vesměs přes 20°/0); zřejmá Ьэ známka maloživnostnictví. Nejméně samostatných je při hornictví (3% u Čechů i Němců), pravé to doméně velkozávodů, dále při textilnictví (u N. 2-9%, u Čechů 5-7%), sklářství (7-1 a 54%), stavebnictví (7"4 a 5-9%), chemickém průmyslu a polygrafiii (pod Ю0/0). Z té okolnosti, že u Čechů je při průmyslu procento samostatných o něco vyšší nežli u Němců, rád by dr. Rauchberg dokázal, že Němci mohutností svých průmyslových závodů předčí Čechy, a že tím nabývají významu nad svoji početnost. Než doznává sám, že ho zde statistika nechává na holičkách. Jedničkou v rubrice samostatných zůstává právě tak mistr pracující třeba úplně sám bez pomocníků, jako velkozávod zaměstnávající sta ba i tisíce dělníků. Jinak ovšem právě stať o zaměstnání obyvatelstva ve spise dra Rauchberga jest velice cenná a zajímavá již tím, že podává data dosud nikde neuveřejněná.

Zbývá ještě zmíniti se v krátkosti o všeobecném normálním vzdělání, znalosti řečí u školní mládeže, návštěvě škol obecných, středních i vysokých, konečně o vyznání náboženském. Čisti i psáti umějí Češi i Němci asi stejně (80-6%), jen čisti u Čechů 1'2%, u Němců 0'8%, ani čisti ani psáti tedy mezi Čechy 18-2, mezi Němci 18-6%.

Znalost obou řečí u dětí na obecných a měšťanských školách o něco málo stoupla (drive 4-l, nyní 4'2%), a to na veřejných školách českých o 1198 zzz 15'22%, v německých školních okresech o 21'57%. Na soukromých školách v něm. okresech škol. klesla naopak znalost řečí obou

o 475 zz 16'03%, v českých okresech docela o 2578 = 60'60%. Úbytek tento přičítati dlužno hlavně zrušení 62 židovských škol, přeměně dalších 5 v české a 2 v utrakvistické. Tyto školy navštěvovalo celkem 2190 žid. a 106 křesť. dětí — z nichž mluvilo 125 jen něm., 182 jen česky a 1989 česky

1 něm. Poněvadž přirozený přírost u Němců více stoupl nežli u Čechů, mimo to přistěhovalci do něm. krajů též o rozmnožení školní mládeže se přičinili, stoupl počet v něm. škol, okresech více nežli v českých (10'7—4'4%). Přírůstek v něm. okresech obnášel u českých dětí 5401 zz 61-4%, u česko-německých 4464 = 17'3%, u německých 26.475 . 8'1%; v českých školních okresech přibylo českých dětí 27.261 r= 4'8%, dětí německých a dvojjazyčných ubylo o 10 resp. 11'4%. Dvojjazyčnost vzmáhá se tedy výhradně jen v německých školních okresech, v nichž i českých dětí nemálo přibylo. Patrné známky českého přílivu.

Na středních a vysokých školách studuje nyní i relativně více Čechů nežli Němců (mezi gymnasisty bylo 63-5%, mezi realisty 69u/0 Čechů). Počet absolventů středních škol českých je větší nežli na školách německých, u nichž častější jest odcházení na školy odborné. Z toho soudí dr. Rauch-berg, že u Čechů je střední škola skoro výhradně přípravou pro školu vysokou, u Němců však v hojné míře též pro jiné odborné vzdělání. Rovněž u vysokých škol horlí dr. Rauchberg na přebytek českých studujících, kteří, nemajíce vyhlídek mirno zemi, jako Němci, zaplavují veřejné úřady v Čechách na újmu německých studentů. Vzhledem na to, že v obvodech jednotlivých obchodních komor mají Češi méně úřednictva, nežli by jim dle jejich početnosti příslušelo, není nářek tento právě oprávněn.*)