a dějin místa. Z nálezů archaeologických, zvláště keramických, dovozuje' prastaré osazení chotaru detvanského, a v dalších kapitolách snaží se pa-rallelisovati argumenty těch, kteří datují vznik osady do r. 1638., jinými, jež mají dokázati, že zde osada byla již dříve, ale snad pod jiným jménem (Lehota?l. Ještě rozhodněji staví se proti domněnce, že by lid nebyl původu slovenského. Po tom vypravuje dosti obšírně další dějiny, a poznáváme z nich, že tato krajina má v dějinách slovenských dosti důležité místo. К těmto odstavcům druží se pak výklad o správě obecní, dějinách církevních, školství a vzdělanosti a jiných památnostech. Velice důležitá je stať »L'udnatost«. Spisovatel obírá se jí velmi svědomitě a obšírně. Obsáhlý materiál, jenž mu byl po ruce, je tu zpracován v řadě názorných tabulek, a závěr z toho vyplývající je potěšující; lidnatosti přibývá, ač hygienické poměry zvláště města Detvy jsou nepříznivé. Diference mezi počtem narození a úmrtí neustále stoupá a r. 1900 činí 363 na 23.000 obyvatel. Pak uvádí se několik set rodinných jmen živých i vymřelých. Velmi mnoho získá dialektologie slovenská oddílem »Narecie. Krajomluva« (jak značně liší se dialekty sousedního Hontu!). Smutné jsou však poměry hospodářské a majetkové; lid chudnę a naproti tomu bohatnou židé, jichž se vždy více sem stěhuje. Teprve po tomto popisuje nám autor zajímavý kroj detvanský a způsob výzdoby; doznává však, že i tu poslední dobou ubývá mu rychle čistoty. Značné místo je ovšem vykázáno lidovým obyčejům, pověrám, lidovému léčení, pověstem a bájím, jež jsou opět — až na malé výjimky — něco zcela jiného, než pozorujeme poněkud jižněji v Hontu. Zajímavý příspěvek o domu slovenském přináší následující oddíl, v němž spisovatel popisuje a obrázky dokládá celkem tři typy domu detvanského: stavení v městě, laznické a podpolanské. S opravdovým nadšením líčí pak Detvance v umění výtvarném a hudebním. Zakončena je kniha texty několika set písní, mnohé opatřeny jsou nápěvy zaznamenanými dle fonografu.

Již tento výčet hesel jednotlivých kapitol ukazuje, jaké bohatství materiálu je tu shromážděno ; Detva opravdu rozvírá se před námi v plné kráse a rázovitosti. Také jsem již řekl, že i zpracování zasluhuje plného uznání. Spisovatel připravoval se к úkolu svému velmi svědomitě a snažil se sezná-miti se se vším, co i z daleka souviselo s jeho thematem. Pravda je mu nade vše, i když mluví proti jeho lidu. Ani stranickosti nelze mu vytknouti; uvádí vždy všechny hypothesy pojící se к nějakému problému a dává čtenáři volnost rozhodnouti se i tam, kde je již úplně přesvědčen.

Nevím, zdali by bylo možno co vytýkati. Snad někdo by si přál jiný postup vypravování, ale to je konečně věc vedlejší. Já jen lituji, že autor jistě z podstatných důvodů nemohl zařaditi více fotografií — neříkám obrázků. Sám je asi přesvědčen, že čtenář, jenž není zasvěcen do života Detvanců, těžko si konstruuje obraz tak originelní a jistě přijal by s povděkem jasnou fotografii pohledu do ulice městečka, kroje a pod. Tím by bylo také usnadněno čtenáři i tam, kde autor přeceňoval znalosti jeho a neobjasnil podrobně to, co jemu bylo ovšem samozřejmé.

Tolik o této knize. A na konec ještě jedno přání. Ozývá se často tužba míti podrobnější národopisnou práci celého Slovenska. Dílo takové nemůže se však plně zdařiti, dokud nebude tu řada monografií. A kolik máme dnes takových pevných bodů, řekl bych pozorovacích stanic? А к tomu povoláni jsou v prvé řadě vlastenečtí faráři, učitelé, studenti a intelligence vůbec. Snáze vniknou do duše lidu, než cizí zkoumatel, jemuž se staví v cestu