obšírné dílo o Boccacciovi a přeložil jeho slavný Decamerone. Ale již v 60-tých začalo ho stále víc a víc upoutávati studium tradic lidových v souvislosti se středověkým písemnictvím, jak světským výpravným tak polucírkevním apokryfickým, a jeho dissertace Славянсыя оказашя о СаломонЕ и Китоврас-Ł 1872 znamenala ve vědeckém výzkumu ruských tradic epochální obrat. Povolán na novou kathedru romano-germanských literatur do Petrohradu začal vyvíjeti ohromnou činnost iiterarně-vědeckou a od r. 1877 jmenován byv členem cis. akademie věd vyšinul se záhy mezi nejpřednější její sloupy a ozdoby. Publikace její Сборникъ отд-Ьлешя рус. яз. и слои, а Записки, v novější době Изв-Ьспя отд£л. р. яз н слов, přinášely jeho velká díla i drobnější studie: mimo to Журналъ мни. нар. просвЬщешя honosil se od г. 1868 přehojnými pracemi, rozpravami i kritickými úvahami jeho. Přispíval také do jiných časopisu ruských, do Вьстник-а Европы a j., jakožto také do západoevropských, zprvu do italských, od r. 1876 do nově založeného organu pro slov. filologii »Archiv f. slav. Philologie«. Práce Опыты по iiCTopiu развитая христианской легенды v ЖМЕПросв. 1875 —77, Разыскашя въ области русскихъ духовныхъ стпховъ 1879 — 91, IO/KHO-pyccкiя былины 1881—84, Из iiCTopiu романа и повести 1886—88, Боккачьо I-II. 1891. В. А. Жуковскш, поэтъ чувства а сердечнаго воображения 1904 jsou hlavní díla jeho a mezi nimi nesčetná řada prací a studií drobnějších, jichž pouhý výčet a nej-stručnější obsah naplňoval by slušnou knížku. Byly mezi nimi ukázky větších děl, zvláště nárysu historické poetiky se stanoviska nikoliv esthetiky než literární srovnávací historie, kterou bohužel nedodělal, čehož nanejvýše lituje každý, kdo poznal ukázku »z úvodu do historické poetiky« a »z dějin epitheta«. Hodlajíce podati zevrubnější přehled vědecké práce Veselovského o tradicích lidových v II. ročníku NV., obmezujeme se zde na tyto skromničké řádky.

@---------

Týž den jak A. N. Veselovskij zemřel Vladimir Vasiljevič Staso v, který se do dějin naší vědy zapsal svým dílem o původu ruských písní epických Ilpo-нсхождеше русскихъ былинъ 1868 —70), vyvolal odvážnou svou hypothesí o východním, středoasijském jich původe prudkou polemiku a prese všecken odpor odpůrců přece pohnul tímto problemem ku předu Jeho zásluhy ovšem leží mimo obor našeho listu, hlavně v dějinách ruského umění výtvarného.

@--------

Slovenské Pohl'ady XXIII., 633^ 634, podávají obšírnější výtah z práce So-cháňovy »Habanska majolika a Českobratrští exulanti v Uhrach«, uveřejněné v květnovém čísle Národopisného Věstníka I.

@--------

Ze se staré pověry dosud hojně udržují, zejména v nižších vrstvách lidových, toho doklady zaznamenávají denní listy u nás dosti často. V poslední době refero valy o pověrečném zvídání tajných věcí. V Místku ukradla z kostela sv. Jakuba jakási E. S. za uvedeným účelem štolu. V Českých Budějovicích stařec utýral svou manželku (téměř sedmdesátiletou), poněvadž pomocí evangelia sv. Jana a klíče na prstu točeného »zjistil« její nevěru. (Noviny tento způsob pátrání po věcech skrytých označovaly za spiritism: jde však o starou lidovou pověru. Ostatně módní spiritism má obdobu této pověry ve zprávách svého píšícího nebo klepajícího stolečku

o věcech tajných i tajemných.)

@------------

V Díle IV., 190 sl. podává prof. Jos. Schmoranz stručnou ale vzácně instruktivní zprávu o bílém vyšívání ve východních Čechách. Vyšívání na Chrudimsku a v okresech sousedních je domácím průmyslem lidovým, třeba že tradiční jeho ráz, zejména pokud jde o vzory, je již značně seslaben. I technika práce utrpěla. »Ve starých výšivkách východočeských nalézáme daleko větší rozmanitost stehů

1 vzorkovaných prolamovaných výplní, nežli v nynější době. A zajímavo, že »staré, vzorkované, prolamované výplně zavádějí se nyní opět pod jménem perských ažurů«, tedy jako nový druh výrobku. Jinak o návrat ke starým vzorům, resp. o aplikaci vzorů národních stará se v posledních létech průmyslové museum v Chrudimi. Jeho prací také je, co bylo na Chrudimsku učiněno na prospěch vy-šívaček. Zejména zavedením vyšívačských kursů i přímým prostředkováním odbytu (dosud ovšem odbytu nevelkého), podařilo se mu zpúsobiti zlepšení mezdních poměrů a to o 50—100% u absolventek kursů. Kursy seznamují vyšívačky nejen' s novými technikami a vzory, jež později museum bezplatně jim dodává, nýbrž čelí hlavně t. zv. tříděné práci. Naučí vyšívačky provésti jakoukoli práci celou a samostatně, a tím je spolu osamostatňuje proti faktorům. Na Chrudimsku totiž vyšívačka neprováděla po pravidlu celou práci, nýbrž dle vzoru dělby práce tovární pouze některou její část: buď stále jenom kroužkovala, nebo jenom ažuro-