Přede vším potřeba uvědomiti si způsob, jak písně lidové vznikají. O tom nás poučí slova dvou nej přednějších znalců písní českých a moravských, totiž K. J. Erbena a Frant. Bartoše. Erben praví, že nové písně vznikají na základě hotové melodie, na př. v hospodě slyšené, k níž zpěvák text přičiní, při čemž nota ustanoví pořádek slov i formu řádků. Jinak dle mínění jeho povstávají písně tak, že básník oboje najednou, nápěv i text :voří. Avšak-nikdy se nepřihází,- aby básník národní nejprve slova své íísně zhotovil a potom teprve k nim hledal nápěvu.1) Bartoš o téže věci Draví, že každý -pěvec národní je hudebníkem a básníkem zároveň a že písně jinak'nevznikají nez slova i zpěv zároveň. Avšak při tom poznamenává ze své zkušenosti "chlapecké, že čiperní kravaři, když skládali nějaký posměšný popěvek, vždy si při tom notili zároveň nějaký známý nápěv. Tím dává ha jevo, že přece někdy písně byly skládány na hotové nápěvy. Mimo to břipomíná k tomu; že písní moravských, řídících se týmž nápěvem, je poskrovnu. I z toho plyne, že některé písně byly skládány na nápěvy již hotové písní známých, jelikož není možno, aby několik textů vzniklo s jedním nápěvem současně.2)

V jedné zásadě oba spisovatelé se zcela bezpečně shodují, totiž v té, že texty písní lidových .vznikají vždy jen při zpěvu, že tedy básníci z lidu zpívajíce tvoří texty písní. Pro nás má zásada tato hlavní důležitost, j Básník zpívaje nové texty, tvoří je tak, jak tomu přivykl zpíváním známých písní lidových. Všimněme si napřed písní rytmu trochejského. Básník, zpívající nápěv v taktu dvoj notovém neb vůbec sudonotovém, přednáší souhlasně s taktem slabiky textu po párech, tvoře tak dvojslabičné stopy, jež podkládá dvojnotovým taktům neb dvojčlenným částem jejich. Za příklad uveden bud hudební rytmus některých písní s podloženým textem.

Jak z těchto ukázek patrno, básník podkládá dvojnotovým taktům neb dvojčlenným částem taktů slova dvojslabičná neb čtyřslabičná, z nichž tvoří dvě stopy. Lichoslabičná slova spojuje do hromady v sudoslabičné skupiny, s nimiž při zpěvu zachází tak, jako se slovy sudoslabičnými: Jedno-