a to trochejských skutečně pozorujeme, že se předložky tyto přerývkami stálými od slov, ke kterým náležejí, z pravidla neodlučují. Na př.: bez hlavičky | bez ploutvíčka — a když bylo | po snídaní — jdi sestřičko | pró vínečko — a když bylo | po obědě — a když bylo | po večeři — tělo dejte | pod kamení — a z kamení j do kostnice — přijeď milý | bez prodlení (534/13). Odchylky po této stránce jsou při písních trochejských vzácné, jako na př.: když jsem šel skrz | dubový les (199/328) — pět kroků za | kostelíčkem (199/138).

Avšak na proti tomu při písních daktylských velmi často pozorujeme pravý opak. Na př.: pentle přes | ramena —dundel na | střevíce (246/468), snad se na | mě hněvá — že já pro | tě vzkážu (247/472) — nic ti po | tom není (249/476) — syna na | provázku (249/471b). Mimo to pozorujeme, že předložky jednoslabičné jsou rytmicky rovněž proměnlivé jako jiná jednoslabičná slova, ač celkem přece většinou jsou ve zdvihu. Z té příčiny je těžko bezpečně určiti, pokud básníci lidu předložky jednoslabičné slučují s jinými slovy a pokud nikoliv.

Ještě méně lze bezpečně tvrditi, že by pěvci lidoví i jiná jednoslabičná slova slučovali se slovy, která po nich následují. I kdyby se to připustilo, nepřiblíží se tím verš lidový prízvuku mluvy, jako na př. verše tyto:

Verše tyto trochejské nemohou míti jiného prízvuku než ten, kterého se jim dostane zpěvem. Pouze slabiky podložené těžkým dobám nápěvu, jsou při zpěvu prízvučnými (označeno tiskem). Nesouhlas s přízvukem mluvy se zde nikterak neodstraní, myslíme-li si některá slova sloučena V jedno.

Počátky veršů jsou prízvuku mluvy nej bližší, a to proto, že to jinak pro povahu českého prízvuku při rytmech sestupných není možno. Totéž platí o částech veršů, které počínají po stálých přerývkách, jako na příklad ve verši: Kdo to chodí | po hřbitově. Vnitřní části veršů jsou sice vzdálenější prízvuky mluvy, avšak jsou stejně pravidelné, řídíce se týmiž pravidly jako počátky.

Pravidelnost rytmu kromě nápěvu udržují také přerývky. Poeta lidový netvoří totiž verše libovolné délky bez oddílů. Nej kratším členem ohraničeným přerývkami při verších trochejských jsou dvojstopý, které se, ač zřídka, objevují též o sobě, většinou však ve spojení s delšími verši. Z nich skládají se verše čtyřstopé; v pětistopých, velmi vzácných verších zabírají druhou část jejich. Příklady veršů dvojstopých: 384/149, 443/58, 446/73, 461/145, 463/157, 464/162. Za příklad uvedeno bud č. 145: