str. 10
Jak viděti, jsou při pravidelných verších trojstopých pohyblivé pře-rývky nevyhnutelný; po nich také poznáme správnost veršů.
Pohyblivé přerývky jsou také ještě při těch verších čtyřstopých, které nemají státych přerývek po druhé stopě. Někdy při takových písních bývají některé verše s přerývkami stálými, jiné zase bez nich. Na př. 525/3:
Kdo to chodí II po hřbitově,
šlape trávu |j na mém hrobě,
šlape I travičku | zelenou,
sráží I rosičku I studenou?
Já jsem I to otec | duchovní,
který slouží H služby boží.
Když jsi I ty otec | duchovní,
oznam tam mé || mladé paní:
|
Na ukázce této vidíme, že každý verš, který není složen ze dvoj stop, rozložití lze na dvě části, totiž na stopu a trojstopu; tato poslední skládá se jako každá trojstopa ze dvou částí. Mají tedy verše čtyřstopé tohoto druhu po dvou pohyblivých přerývkách. Scházejí-li tyto pohyblivé přerývky v některém verši, kromě jsou-li v nich slova pětislabičná neb šestislabičná, jsou verše takové bezpečně chybné.
Na př.: To byla našej sestřička (537/15) — má posekanou | hlavičku (537/16) — lámejte chvojku | zelenou (548/24) — já sám | na jeho svatbě byl — ty modrоокá | dívčice (552/31) — dal pozdravení té I panně (559/49) — pod křížem stála, | plakala — tak přežalostně I kvílíte (563/55).
Mezi stálými a pohyblivými přerývkami je podstatný rozdíl. Účel stálých přerývek jest, aby získána byla zpěvákovi příležitost к oddechu; proto jsou položeny vždycky mezi takty. Pohyblivé přerývky stojí někdy i u prostřed taktů a jsou pouhým následkem pravidelné stavby veršů. Obojím přerývkám, a jmenovitě prvním, zvyká zpěvák při zpěvu a tím také zvyká pravidelnosti veršů, nevěda nic o pravidlech jejich.
Při písních daktylských zpívá pěvec dle taktů trojnotových text tak, že každému taktu podkládá tři slabiky. Na př. 160/212:
Poněvadž pěvec zpívá v taktu o třech notách, hodí se mu nejlépe slova trojslabičná neb jednoslabičná s dvojslabičnými. Přerývka stálá je z pravidla po každé stopě; jen zřídka bývá zakryta, a to obyčejně čtyřslabičnými slovy, jež začínají bud na začátku neb častěji na konci stop; na př.: Požehná I ní dali — eště se | naposled — se mnú roz | loučili (367/94). Jako řídká odchylka také slovo trojslabičné přerývku rušívá a kromě toho ovšem velice vzácná pětislabičná neb šestislabičná slova. Na př.: Zapomenete-li — (366/90) — potřebovali by — (160/214).
Jako při rytmu trochejském, podobně i při verších daktylských určuje polohu slov a tím i jejich přízvuk při zpěvu rytmus hudební. Trojslabičnými
| 
