slovy kryje pěvec trojnotové takty; proto jest při nich zdvih skoro výlučně na první slabice. Naopak spojuje jednoslabičná a dvojslabičná slova, aby celý takt vyplnil; proto dvojslabičná slova dle toho, stojí-li před jednoslabičnými neb za nimi, mají zdvih na první slabice neb ztrácejí jej, v obojím případě asi ve stejném počtu. Čtyřslabičná hodí se nejlépe na poslední místo daktylu, jelikož vyplňují celý následující daktyl; tím však pře-šinují zdvih na druhou slabiku.

Za vzor veršů daktylsko-trochejských bud uveden tento příklad:

Jak viděti z této ukázky, pěvec pronáší na dva takty o třech a dvou notách vždy pět slabik. Proto mu jsou nej příhodnější slova dvojslabičná a trojslabičná, jichž spojením vznikají dvě stopy, a to daktyl s trochejem. Kromě toho mnohdy jednoslabičná bud sama osobě tvoří stopy neb ve spojení se slovy dvojslabičnými.

Slova čtyřslabičná počínají bud na začátků daktylu neb na druhém místě, v druhém případě častěji. Na př.: Vyprosila si | na panímámě | svobodu (213/367). Každá dvojstopá daktylsko-trochejská jest uzavřena stálou přerývkou; uvnitř pak jest opatřena, není-li v ní slova čtyřslabič-ného neb pětislabičného, pohyblivou přerývkou většinou po třetí slabice anebo po slabice druhé; v tomto případě však vždy po přerývce následuje buď slovo jednoslabičné neb trojslabičné. Příčina toho jest tatáž jako v podobném případě při verších rytmu trochejského. Pěvec totiž, je-li přerývka po druhé slabice, vždy doplňuje dvojstopú tak, že bud jednoslabičným slovem doplní daktyl neb trojslabičným celou ostatní část dvojstopý. Zde budte uvedeny s přerývkami ještě dvě ukázky.