daktylu, přešinují. zdvih na druhou slabiku. Při verších däkt.-tročhejských ke krytí daktylských á tročhejských stop jsou nejpříhodnější 'slova trojslabičná; a dvojslabičná, jež místa svá střídají. Proto trojslabičná slova mají zdvih buď, na první neb druhé slabice, obojí skoro v stejné míře.; Dvojslabičná slova v obojím případě mají zdvih na první slabice. Kromě,toho dvojslabičná, kryjí-li s předcházejícími jednoslabičnými slovy daktyl, ztrácejí přízvuk, což však není, když předchází předložka, v odporu s pří-zvukem mluvy. Slova čtyřslabičná kryjí zpravidla s předcházejícím jednoslabičným slovem (často předložkou) celou dvojstopú; mají tedy zdvih na třetí . slabice. Verše rytmu trochejsko-daktylského jsou téže stavby. Jednoslabičná slova jsou při všech rytmech, předložky nevyjímaje, prízvučné kolísavá.

Z toho, co bylo řečeno, plyne zřetelně, že texty mohly vzniknouti jenom při zpěvu. Bez něho by básník z lidu je rytmicky správně nedovedl utvořití, jelikož si pravidel rytmických, jimiž se řídí, není vědom. Že písně vznikají zároveň, s nápěvem i na základě již hotových nápěvů, bylo již řečeno. Okolnost, že několik textů náleží к témuž nápěvu, vysvětlíme si tím, že básník, když texty tvoří, zpívá je podle nápěvu známého. Jsou však také případy, že jeden text má dvojí nápěv (moravské texty až čtverý). Poněvadž - text mohl býti tvořen jen při jednom nápěvu, nemohl druhý nápěv vzniknouti jinak, než že jím zpíván byl již hotový text, neb nápěv první zpíváním že se přeměnil. Ve sbírce Erbenově nalezneme též píseň, která jak po stránce textu, tak i nápěvu jest bezvadně dvojího rytmu.

Píseň tato, jak viděti, jest rytmu daktylského i trochejského, a to obojího bezvadně. Nápěv к ní jest dvojí, rovněž rytmu obojího. Zvláštnost dvojího rytmu jest jen tím možná, že v písních lidových zdvih není vázán v jednotlivých slovech na touž slabiku, nýbrž dle různosti rytmu mění místo. Kdyby se řídil rytmus textu přízvukem mluvy, nebyla by takováto dvojitost rytmu možná.1)

Nejčastěji nalezneme dvojí rytmus při trojstopách tročhejských a dvoj-stopách daktylských. Každá trojstopa trochejská, opatřená přerývkou po třetí slabice, jest zároveň přesnou dvojstopou daktylskou a rovněž dvojstopá daktylská obyčejně jest zároveň přesnou trojstopou trochejskou. Jenom v jediném případě při dvojstopé daktylské druhý rytmus není možný, když totiž první daktyl nekončí slovem jednoslabičným a druhý počína slovem dvojslabičným. Na př. ve verších červený—pentle máš (381/137), já tebe—radši mám (393/180). Jest zřejmo, že tyto daktylské verše se nemohou čisti trochej sky.

Písní o dvojím rytmu hudebním i textovém jest ovšem málo.

Kromě případu uvedeného jsou texty o dvojím rytmu vždy ve spojení jen s jedním nápěvem, a to (s jedinou výjimkou) s nápěvem daktylským. Na př.