svítá, že nápěvy s takty trojnotovými nabyly takové obliby, že i při trochej ských textech se časem ujaly. Ze zpěváku nesouhlas rytmický v takovém případě se nepříčí a že jaksi ho cit pro rytmus opouští, jest sice podivu -hodno; avšak totéž pozorujeme, dáme-li zpěváku píseň, kterou umí zpívati, pouze odříkati. Jakmile ho nápěv neřídí, zkomolí text a způsobí plno chyb rytmických. Rozeznati, je-li nějaký text a nápěv stejného rytmu, zpěvák nedovede, ač řízen jsa nápěvem, dovede vytvořiti píseň rytmu stejného s nápěvem.

Při některých textech pozorujeme, že začátek jejich se shoduje rytmicky s nápěvem, ostatní verše však nikoli; z toho můžeme souditi, že právě tato shoda začátečních veršů způsobila, že se při písni té ujal nápěv celkem nesouhlasný. Na př.

První tuto sloku lze pokládati za daktylskou a rovněž i druhou; avšak

Tato sloka jest již zřejmě trochejská a rovněž i všecky ostatní. Jest tedy celá píseň trochejská a nikoliv, jak by se dle nápěvu souditi mohlo, daktylská.

Podobně se to má při písni 139/130, jež má nápěv též rytmu daktylského.

Začátek písně zní:

Avšak něco dále čteme:

Opět i zde začátek písně, jenž jest rytmu trochejského i daktylského, způsobil, že ujal se při ní nápěv daktylský. Tak tomu jest při mnohých jiných písních.1) Čteme-li takovéto písně dle hudebního rytmu, nemůže býti jinak, než že se nám zdají začátky takových písní býti pravidelnými a naopak další části jejich nepravidelnýhni.

Při některých písních nemají sice začáteční verše ráz veršů daktylských, avšak v dalším pokračování bývá yětší množství veršů s přerývkou. po třetí slabice, čímž píseň nabývá vzhledu písně daktylské. Tato okolnost může také býti příčinou, že se ujme nový nápěv a to daktylský. -Na př.—