ale vlastně se vztahují na zaměstnání Huculů, jak připadají na tu dobu. Tak jen jednotlivým měsícům dávají se dle jejich vlastních názvů — názvy vzaté z obřadů církevních.

Představy astronomické jsou u Huculů co nej primitivnější. Podle nich všecky planety stojí nehybně od počátku světa. Střídání dne a noci vysvětlují si tím, že uprostřed země nalézá se vysoká hora, která odkrývá a zakrývá slunce. Z vysvětlení srážek atmosferických zasluhuje pozornosti, že kroupy jsou podle nich dílem satanášovým, který káže hříšným lidem rozbijeti led na kousky a rozsypávati ho na zem. — Duha pak jest boží žíla, která táhne vodu z čisté studnice a odnáší ji letem pod oblaky, jestli svatí v nebi chtějí piti. Ukazuje, jak vysoko sahala voda v době potopy a proto Huculové spatřivše ji znamenají se křížem. Po těchto všeobecných úvahách, vysvětlu-lujících kosmogonické představy huculské, přistupujeme к jednotlivým svátkům. Nejobšírněji popsáno jest „Narození Páně", ovšem podle všech příprav к oslavám tohoto svátku jakož i neméně dle pověrečných zvyklostí a obyčejů hospodářských. Z nich vyjímáme pozvání všech duší nebožtíků na hostinu štědrovečerní a upravení mísy potravou zvlášť pro ně určenou, což jest všeobecnou vlastností celého ruského plemene od Dněstru a Černého Moře až po Volhu a Balt.

P. Šuchevič uvádí velikou sílu koled. Rozmanitost melodií však jest neveliká, neboť právě všechny melodie mají jednakou charakteristickou stavbu verše, který skládá se pravidelně ze dvou skupin slabikových po pěti slabikách a refrainu, proto pak i melodie má obyčejné věty hudební. Máme tedy koledy zpívané kněžím pod okny domu, hospodářům a hospodyním, vdovcům, chlapcům, děvčatům, děcku, koledy všeobecné i zpívané na počest zemřelých. Při Novém roku máme několik t. zv. „ščedrovek", při Velkonocích máme illustrovaný popis kraslic. Ostatně zvyky i pověry odnášející se к jiným svátkům církevním jsou velmi úlomkovité a skoupé, což však nemůže býti přičteno vině autorově.

Končíce tuto zjjrávu musíme ještě vytknouti, že v uvedeném svazku

nebylo šetřeno pěknými reprodukcemi představujícími obchůzky sváteční

neb spojené s nimi předměty; přiložena zvláště krásná barevná vyobrazení

*

Розвiдки Михаила Драгоманова про украiшську пародию словестсть i письменство. Зладив М. Павлик. Томъ III У Лъlbobí 1906 (36ipmiK Ф1ЛьольоГ1Чно1 секци' Наукового товариства 1мени Шевченка, т. VII), str. VI + 362.

Po velmi dlouhé době vydán konečně 3. sv. folkloristických prací Mich. Drahomanova, o jehož I. а II. sv. byla svého času v Národopis. Sborníku (VI., 204 ; VII, 189) podána zpráva. V 3. sv. vytištěny jsou drobnější práce vytištěné v různých časopisech od r. 1869—1889 a počátek větších jeho studií, které byly přední okrasou bulharského Сборника за нар. умотво-рения, книжнина и наука, zde až do r. 1891. A sice nalézáme v přítomném svazku různé kritické referáty a literární zprávy, které byly v různých haličsko-ruských časopisech vytištěny od r. 1869 do 1888, jako o theorii Vlad. Stasova o původu ruských písní epických (str. 1—13), o archeologickém sjezde v Kijevě r. 1873 (str. 31—39), o studiu lidové literatury u Velkorusů a Malorusů (str. 47 — 58), o vědecké metodě v národopise (str. 117—128), v doplňcích svazku dále kritický posudek známé Rudčen-kovy sbírky »jihoruskych« (maloruských) pohádek, který r. 1871 byl vytištěn