ye ВЪст. Европы. Dále pojaty byly do toho svazku zprávy, které Drahomanov r. 1873 — 74 psal do »Rivista Europea« : o nových publikacích ruské zeměpisné společnosti (str. 14 —19), o Trudech Čubinského a j. (str. 20—21, 26—30), o archeolog, sjezde v Kijevě (str. 40—46), dále 1873 do londýnského Athenaeum o Trudech Čubinského (str. 22 — 25), pozoruhodná recense Sichlerova franc. překladu ruských pohádek v »Melusine« roku 1886 (str. 101—107) a konečně obšírný kritický referát о I.—IV. seš. časopisu »Живая Старина» (str. 309—329), který vytiskl Drahomanov již za svého působení v Sofii v IV. a VII. sv. Сбор, за нар. умотвор.

Sebrány jsou dále drobnější články po různu od 1880—1891 v haličsko-ruských periodických publikacích otištěné jako »Politicko-socialni ideje v nových písních ukrajinských* (str. 59—96), »Z dějin verše na Ukrajine« (str. 108—116), »pokyny začínajícím folkloristům ukrajinským* (33 a sl.), které nepozbyly celkem ani dnes své váhy ani pro naše začátečníky. Velice vítáme články otištěné z »Melusine« »duha na Ukrajině* (str. 97, 98), o kocourkovinách (str. 98 sl.) a »pobožné legendy bulharské* (129—148).

Konečně vytištěny tři obsáhlejší studie folkloristické, kterým se oddal byv povolán na vysokou školu Sofijskou, a sice »Slovanské povídky o obětování vlastního dítěte* (str. 149—183), »Slovanske povídky o zrození Konstantina Velikého* (str. 193—294) — této rozpravě předeslána přednáška o tomto thematu, kterou měl Drahomanov na mezinárodním sjezde tradicionistů r. 1889 (str. 184—192) — konečně »Slovanske varianty jedné legendy evangelní* (str. 295—-308) — skoupý hospodář obrácen od Ježíše v osla a dán к chuďasovi do práce na několik let. Ostatní bulharsky vydané práce Drahomanova o Oidipovi, cyklus »Poznámek o slovanských nábožensko-ethických legendach« budou patrně pojaty do IV. sv. tohoto souborného vydání jeho spisů, a nemáme vřelejšího přání, než aby tento svazek byl vydán co nejdříve. V těchto bulharských studiích dospěla vědecká práce Drahomanova svého vrcholu, a jest v zájmu všech odborníků, aby tyto práce co nejbedlivěji studovali.

Na konci knihy dodány jsou z pozůstalosti Drahomanova různé jeho opravy a doplňky k vlastním pracím; doplňky namnoze abruptní, činěné patně к vlastní potřebě. Poznámky tyto, psané jazykem velkoruským — též originály bulharských článku byly velkoruské — přeložil vydavatel rovněž do maloruštiny, myslím že zbytečně.

Jak překladateli M. Pavlykovi, tak i nakladateli, vědeckému spolku Ševčenkovu, jest к velké cti, že vzali na sebe souborné vydání spisů Drahomanova, a všickni přátelé folkloristických studií jsou jim к velkým díkům

*

Dr. Friedrich Lorentz: Slovinzische Texte. Издате Втораго ОтдЪлешя Императорской Академш Наукь. С.-Петербургъ 1905. St. Petersburg, str. 150.

V Pomořanech na pobřeží Baltického moře mezi jezerem Gardským a Lebským ve farnosti Gardské a Smoldzinské zachovaly se dosud nepatrné zbytky slovanské, a sice napočetl dr. Lorentz v nich všeho všude ještě 183 osoby znající slovanskou svou řeč mateřskou (Славяне, въ Номеранш. Журн. мин. нар. проев. 1903, январь, str. 142—143). О těchto Slovincích psal dříve již Dr. E. Tetzner ve spisech »Die Slovinzen und Lebakaschuben« r. 1899, »Die Slawen in Deutschland« 1902, str. 388 — 440. Zásluhou Dr. Lorentze, velmi chvalně známého německého slavisty, jest, že do po-