drobností prostudoval tuto již vymírající skupinu dialektickou a zevrubně vypsal dříve, než oněmějí poslední její zvuky. Petrohradská akademie věd vydala r. 1903 jeho obsažnou »Sloviazische Grammatik« a nyní sbírku pohádek, pověstí, anekdot, přísloví, hádanek a písní v knize, kterou zde oznamujeme. A tak byl tento jazyk, byla též jeho »literatura« zachována budoucím věkům v poslední takřka chvíli, než poslední starci mluvící tímto jazykem sklesnou v hrob a s nimi i jich mluva mateřská. Mladé pokolení dorůstající více jí nezná. Jest ku podivu, jak bohatý ještě materiál mohl zapsati Lorentz v těch osadách, kde jen ve dvou osadách jest poněkud více osob mluvících tímto jazykem, ve Veliké Gardné 53, a Ključicích smoldzinských 43, v blízkých Ključicích železských klesá ten počet na 25, v Malé Gardné na 11, v ostatních pod 10 až na 8, 6, 5, 4, 3, 1 a z jedné osady Vítkova, jejíž poslední Slovinec zemřel r. 1898, má jednu menší pověst.

Texty zapsány jsou takořka výhradně za linguistickým účelem s fonetickou přesností, pokud jen dá se dostihovati všelijakými diakritickými znáčky, různě pozměněnými literami a též novými literami, zvláště pro ten účel od zapisovatele sestavenými. Než pro studium tradic lidových nejsou tyto texty zajisté bez významu. Nepodávají ovšem nic svérázného, všecko, jako řeč sama jest naprosto proniknuto německým vlivem, i ty »bájeslovné« pověsti o obrech, německy nazvaných (»měli to býti tací velcí lidé, co my nazýváme ri'gä« — č. 73), o bytostech podzemních »Die Unterirdischen: únděrerčhí č. 53, 120 — o vampyru, о můře alf »äulf« č.- 77a), — »müörä« č. 80 — hockauf č. 78 — o divokém lovu, dokonce o rýbrcoulovi »ri'benzam« č. 129 a j. Ale jsou i některé dosti obšírné pohádky: »Sestra mlynárova a loupežníci* č. 16. v Ključicích smoldzinských, »Vysvobozena královna* č. 31 v Čolpině (zakleta v bélouše u čarodějníka), »Slunce vyzradí vraždu* č. 62 jako u Grimma KHM. č. 115, »Prinz Kuřípolévka* č. 66 (nejdříve jako sluha v službách královských, ale nikoliv »strupaty« zahradníkem, potom vyjede na skleněnou horu a tak dobude princezny) obě v Stojciné, kde bylo jen 8 Slovinců, »Mlady král* č. 91, »Znameni staré ženy* č. 92, se závěrečnou formulkou »Není-li to pravda, jest to lež jistá*, »Tri královští synové* č. 93, »Kralovsky princ a jeho tři psi* č. 94, »Kupecka dcera a loupežníci* č. 95, »Kupecka dcera a pacholek* č. 96, »Odmena milosrden-ství« č. 97, »Rybář a ryba* č 98 jako Grimm KHM č. 19 (srov. mé pojednání v Národopisném Sborníku I.) všecky ve Velké Gardné, »Udatný krejčí* č. 104 (»Zabiju sedm na ráz* viz mé pojednání v X. sv. Národopis. Sborníku), ^Mistrovský kousek* (zloděje učeného) č. 105, obé v Malé Gardné, »Sedrn havranů a jich věrná sestra« č. 106 ve Vysoké (Wittstock), kde byli pouze 4 Slovinci. Mimo to čteme některé kocourkoviny č. 8 (kráva vytažena na střechu, na které vyrostlo žito, též ještě č. 87b), vyseta sůl, též ještě č. 37, 87a), č. 26, 27 a 38 a j. Bájky o lišce a vlku č. 19, 39, 99, liška shazuje ryby s vozu, vlk loví ryby svým ocasem v zimě, vlk zaveden od lišky na svatby, liška a kohout, závod mezi zajícem a želvou a jiných více. Konečně ještě pověsti o pokladech, pověsti o čertu : má do kuropění vystavěti most, hráz, kostel č. 4, 67, 125; čert v kostele zapisuje hříchy č. 33 ; pověsti d čarodějnících a čarodějnicích a j. v.