slala ho, aby si šel pro chléb sám do města; chlapec nechtěl se vrátiti s prázdným, šel do lesa plakat. Přijde к němu pán — démon — chlapec mu vše vypravuje, pán mu dá papír a žádá ho, aby učinil známku ze své vlastní krve. Učinil to a pán mu dal peníze. Vrátil se domů, dal peníze maceše, počal pracovati a zhotovil krásné vřeteno pro kmotra. Kmotr se ptá po příčině jeho dovednosti. Chlapec mu vše vypoví. Kmotr uděšen, běží pro faráře. Chlapec opakuje svůj příběh. Farář přinutil ďábla, že vrátil zápis. Chlapec byl osvobozen. XLIII. Zámek ďáblův: Na zříceninách zámku děvče pastýřovo trhalo květiny a jedno kvítko krásné si ponechala a s tím vstoupila clo zámku. Tam nalezla zlato a vzala si tu mnoho zlata, ale na kvítko, které bylo nejlepší, zapomněla, neboť tento kvítek byl klíčem, který otvíral brány neviditelné. — Vojín šel kolem zámku, viděl zrní obilné, nasbíral si ho pro svého ptáčka, ale když přišel domů, bylo ze zrní stříbro. — Služka chodila pro připal к mužům u Ohniště, třikrát tam přišla za noci, a když byl den, našla místo úhle zlato. XLIV. Le Bomerlé: hoch činí poklony dívce za noci, která se mu zjevuje v podobě psíka. Usekne mu přední nohu, a když přijde ke své panně, matka její mu oznamuje, že je churavá, neb jí schází ruka. XLV. Zjevení pana Paviot. Jako voják raněný prosil Pannu Marii za uzdravení a složil slib. Panna Maria vyslyšela, ale on slibu nekonal. Po smrti své se vrací к sestře, která za něho slib vykoná. XLVI. Smrt žádá slibu: voják odsouzen к smrti žádá dívky, aby ho po chovaly v posvátné zemi. Neučiní toho, ale smrt toho žádá. XLVII. Důstojníci chtějí postrašiti slečny; ale duch zámku jim to překazí; omdlejí. XLVIII. Ruka neviditelná: Mladá žena hledala ve vaku něco a cítila, jak ruka jiná tiskne její. Padla do mdlob. A ta ruka jí říkala, aby dala sloužiti mši. Duše byla osvobozena.

Lucie de V. H , Contes et legendes de la Haute-Bretagne. ib. 236. LVIII, o kočce, která mluví, a dělá svému pánu škody. •

G. Thérond, Contes lengadoucians. R. d. lang. rom. XLVIII., str. 65.

Traditions populaires du Maine. R. d. tr. р. XX. 517. I. Le vent du 5 aoút. To jest obilí drahé. (Fete de NotreDame des-Neiges.) II. SaintCalais et Sainte Scolastique. Oba měli proces; Calais chtěl vodu, a ona aby bylo hezky. Soud boží to rozhodl. Jestliže prší na sv. Calais, bude 40 dní pršeti ä potom bude hezky. III. »La fieur de centauree« (hořec, zeměžluč) má moc, žejestliže se uřízne květ její a dá se do kapsy dívce a zas v několika dnech znova, vykvete dívka ta a vdá se do roka.

Ed. Edmont, Contes du pays de Saint-Pol. ib. XX., 91-95, 204-207. XIII. Lespiěgle: XIV. Jean ľinnocent. I. V první povídce matka posílá chlapce pasti krávu; chlapec uvidí na střeše kus trávy, usekne hlavu a donese ji na střechu, aby se tam dobře napásla. Matka ho káře. Chlapec prodal maso, ale za peníze nemohl koupiti jinou. Vzal vědro krve, poručil matce lehnouti, zavolal faráře a před tím dá matce ránu nožem do krku a potom vezme píšťalku, třikráte zapískne, matka oživne. Farář koupí od něho píšťalku a chce také otce mrtvého vzkřísiti, ale to se mu nepodaří. Žaluje chlapce, chlapec odsouzen к utopení. Ale místo něho je ovčák utopen, kterému řekl, že ho chtějí dělati biskupem v Nyon, on že nechce, a proto ho nesou v pytli utopiti. Chlapec jde pasti ovce za ovčáka. Ovčák utopen. Farář potká chlapce; diví se, chlapec mu říká, že uletěl. Ten to chce učiniti také. Potom přijde mezi bandu lupičů a oni ho zavřou do sudu. Tu přijde liška, strčí ohon do sudu, chlapec ho chytne, liška běží, sud se o strany roztluče, hoch vysvobozen. II. Matka pošle svého syna pro olej a má ho přinést jen určitou míru: »qu'il nen vienne qu'une pinte«. Chlapec potká rozsévače a ten ho naučí, že nemá říkat tak, nýbrž: »qu'il en vienne des milliers«, jde dále a potká pastýře a opakuje slova, jimž ho naučil rozsévač: pastýř zahání vlka a on ho tedy poučuje, že má říci que le diable ľemporte. Opakuje ta slova dále; vidí faráře u zraněného, říká ta slova, ale farář mu praví, že má říci: »Que le bon Dien lui fasse miséricordei atd. Dále potkal děti, jak házejí starou čubu do řeky, od nich naučil se říkat: »C'est.une vieille chienne«. Potká svatbu, řekne, a je sbit od svatebčanů, že mařici: »C'est joliment beau á voir«. Jde okolo kováře, který nemůže zapálit, i jemu to řekne. Kovář se rozlítí, Jan utíká, rozbije lahvičku na olej a doma dostal na pamětnou. XV. P'tit-Crinchon (zakrnělý) nenalézal práce a tak žil z mléka, které mu dali z milosti někteří lidé. Ale toužil také po skopové kýtě a po víně, a usmyslil, že bude čarodějníkem a lidem pověrčivým řekne, že jim to a to vyplní, až vystrojí dobré hody. Přišel k zámku, kde královna ztratila drahocenný prsten. On slíbí, ale pod podmínkou. A tu