O slovanských „slovích a věcech" v ohledu národopisném.

,, Slova a věci !" — tak zní nej novější heslo v obora jazykozpytu a etymologie, nadšeně hlásané štyrskohradeckým linguistou professorem Rudolfem Meringerem. Meringer právem ukazuje na dávné podobné úsilí zakladatele germánské srovnávací mluvnice Jakuba Grimma i dovozuje, že nespolehlivost a praktická bezvýslednost dnešního způsobu, jakým zpravidla vykládáme vznik a význam různých slov, zakládá se na detailní neznalosti věcí, které slovy těmi byly nebo mohly býti označovány. Platí to zejména o předmětech ze starších, nyní zašlých dob kulturních, které dnes jen v museích a sbírkách, po případě v obrázkových vědeckých dílech jsou přístupny bezprostřednímu názoru našemu;, platí to však často i o předmětech a věcech nej všednějších, ještě dnes užívaných a obvyklých, ale badateli opomíjených.

Meringer zavrhuje starší tento neplodný způsob etymologisování a buduje soustavu novou: radí badatelům, aby opustili pracovny a vydali se na výzkumné cesty aspoň do těch krajů, jejichž kulturou při výkladech svých budou nuceni se zabývati, aby se ozbrojili motykou a rýčem a dle potřeby i sami kopali po starobylých předmětech, svědcích zmizelé kultury, aby bedlivě pozorovali vše, co vidí dosud při práci polní neb domácí, co na dvoře i v domě — slovem, aby jazykozpytci stali se znalci starožitností a pozorovateli dnešního všedního života lidu, aby byli též národopisci a svými výzkumy slovními opět prospívali národopisu.

Řídě se těmito zásadami, Meringer sám dospěl a dospívá stále výsledků utěšených, byť dle vlastního doznání jeho dosud ne ve všem úplných ani ustálených a podle úsudku ostatních soudných jazykozpytců také ne vždy již povznesených nade vši pochybnost. Zejména lze podotknouti, že Meringer v některých zásadních věcech zachází až příliš daleko, tak na př. když ve všech případech bez rozdílu domáhá se původního, základního významu reálního, ačkoli zajisté jsou i zcela primitivní významy abstraktní a ideální a o základním významu nějakém často vůbec nelze mluviti. Mimo to zdá se, jakoby Meringer proudění a šíření kultury západní, germánské směrem к Slovanům a Baltům i bez nutkavých důvodů a priori uznával a stanovil (ve většině případů v souhlase s povšechným během dějin kulturních arciť správně), jakoby však proudění a působení opačného, jdoucího v menší ovšem míře od Baltoslovanů na západ ke Germánům a dále, poněkud méně dbal, méně najisto než jiný německý badatel téhož oboru 0. Schräder. Přes to vše Meringerovy etymologie právě pro reální své jádro zasluhují, aby byly uváděny v širší známost i národopisců a kulturních historiků: jsouť vesměs duchaplný a nabádavý к dalšímu zkoumání, jemuž sám původce jejich nikterak se neuzavírá; a poněvadž neomezují se kulturou jedinou, nýbrž naopak sledují i odkrývají styky a vlivy kultur rozdílných, objasňujíce ostrými paprsky též mnoho „slov a věcí" slovanských, pokládám přímo za nutno, abych slovanské naše národopisce seznámil s touto aspoň stránkou jejich, pokud si totiž všímají dávného i dnešního života a bytí slovanského. Přihlížeje' zároveň к příslušným pracím jmenovaného již O. Schradera, pak R. Löwe, C. C. Uhłenbecka a jiných, pokusil jsem se tudíž v řádcích následujících narýsovati jakýsi (rozumí se, že neúplný a nejednotný) kulturní obrázek slovanský, pokud totiž vyplývá z dosavadních, ani nyní dokončených studií Meringerových v časopise „Indo-