germanische Forschungen", sv. XVI, str. ioi—196; sv. XVII, str. 100—166; sv. XVIII, str. 204—296 a sv. XIX, str. 401—457. Slova a věci roztřídil jsem při tom podle hlavních oborů lidského.konání a myšlení.

R. Meringer jest vynikajícím znalcem a badatelem o vývoji domu („ílaus-íorscher"); počav se zabývati etymologiemi domu pleteného a poměrem domu bosenského к hornoněmeckému (franckému), nabyl vůbec rozhledu po jednotlivých druzích a význačných typech sem hledících. Výtěžky svých studií ukládá v cenných monografiích, z nichž budiž jmenována alespoň nej novější: Das deutsche Haus und sein Hausrat, 1906.*) Protože Meringer i v těchto spiších neustále se dotýká věcí slovanských bud původních nebo teprve zdomácnělých, bylo by sice záhodno zpraviti jednou naše národo-pisce způsobem přehledným i o všech výsledcích tohoto druhu; avšak v rámci přítomného článku nemohu než uváděti to, co úryvkovitě souvisí s ostatními etymologiemi podávanými v „Indog. Forschungen".

Není pochyby, že původní příbytek lidský (člověka tedy již na kratší delší dobu usedlého) býval vůbec a tudíž i u Indoevropců velice jednoduchý: buď jeskyně, kterou našel, nebo jáma, již v zemi vykopal, anebo konečně pahoreček, jejž s jedné strany prokopal a uvnitř prohloubil. Stopy pozemních těchto „domů" Meringer nalézá také v jistých slovích germánských i slovanských. Tak něm. Burg souvisí s bergen a pochází dle Merin-gera od kořene, který znamenal „jeskyni"; v slovanštině patří к střídnému kořeni berg- starocírk.-slov. sloveso brégq, bresti = chovám, chráním a zvláště české brh, bržec, bržek (původně „jeskyně", pak přeneseně „chýže", „stan"). I germánské h s „Haus" Meringer spojuje s řeckým slovesem xsv&ca „skrývám" i praví, že to s počátku byl asi velmi bídný, zpola v zemi skrytý dům, jaké Konst. Jireček viděl v Rumunsku a Bulharsku. Později ovšem způsob „stavby" se mění, avšak slovo zůstává i přizpůsobuje se к pokročilým poměrům kulturním toliko změnou významu: hus potom značí „chýži" (Slované přejali svoje slovo právě v tomto významu od Germánů) a na konec — již v gótském gud-hus „chrám" — budovu ušlechtilou.

Jest zajímavo, co Meringer vyvodil ze všeslovanského slova chlěvó „sta-bulum" a stcírk.-slov. chlěvina „olxía, domus". Místo aby je s Miklosichem. vykládal z gótského hlija značícího „stan, chýše", spojuje je rozhodně větším právem s gótským slovem pro „hrob" hlaiw (= starohornoněm. hleo „náhrobek", středohornoněm. le „pahorek"). Jak však srovnati pojmy zdánlivě tak odlehlé od sebe? Jest to možno poznáním, že pozůstalí dopřávali (jako dosud se děje) zemřelému všeho toho, co míval v životě vezdejším, že ho se zvláštní pietou tím vším na posmrtnou cestu opatřovali — usedlíka tedy především domem.**) Tak činili i Germáni, jimž ono hlaiw značilo původně primitivní dům, vyhloubený v přírodním pahorku. Takového domu pahor-kovitého dostávalo se tedy nebožtíkům i tehdy, když žijící znali příbytky již lepší, na př. skutečný nějaký dům s podlahou: časem také zemřelému opatřuje se náhrobek uvnitř podlahou a dřevěnými stěnami, dává se mu dokonce dům pletený, dřevěný, kamenný. Staří Slované pak poznali u Gotů