„hlaiw," když znamenalo ještě „obytný dům" vůbec: slovo to nejspíše s věcí přejali jako chlév. a teprve, když pokročili v umění stavebním i proniklo k nim nové cizí slovo hus v podobě chyzn (viz nahoře), opatřovali tím starým, primitivním způsobem toliko svůj dobytek, stavěli mu chlévy. Slovo „chlév" putuje potom od Slovanů zpět к Němcům: Meringer aspoň neví, jak by jinak vysvětlil středohornoněm. lie, liewe, což překládáme „Laube".

Souhlasně s povahou domu i prvotné lože člověka jest jednoduché a bídné. Kdežto kočovník měl lože ve voze svém (viz dnešní cikány), usedlík zprvu ukládá se к spánku ve své jámě, vyplněné třeba listím — něm. Bett (gótské badi), co do původu totožné se slovem Beet, značilo podle K. Luicka nejdříve vůbec „jámu". Na vyšším stupni vzdělanosti člověk po-stýlá si již na zem v domě svém: toho pamětnicí jest naše „postel". Stelivo nastrkává se pak do pytle, vznikají polštáře; pytel klade se do dřevěného pažení (něm. Bettstatt), zůstává však na zemi, a teprve když stůl a lavice se povznášejí nad půdu, když vzniká pravý „obzor osvětový" („Kulturhorizont"), i lože opatřeno jest nohami: tomu svědčí stcírk.-slov. odn, jež překládají „Bettgestell". *) —

Jaký byl vývoj stavební techniky vůbec a co zrcadlí se z něho v slovanštině? Po hrubých začátcích, které jsme poznali, a vedle nich výskytoval se v příznivém prostředí nejdříve způsob pletení, kterého užívali nejen ke zhotovení domu, ale i ohrady domu neb majetku vůbec. Již podle našeho plot a dále dle toho, co Meringer uvádí, soudu bych, že Slované samostatně vynikali v oplocování a budování pletených domů. Jest tu sice všeličo etymologicky nejistého, co na př. jako staré střídné slovo máme spojiti s gótským gards „dům" (rozuměj původně „pletený dům"), zdali všeslovanské *gordb = starocírk.-slov. gradu atd. čili spíše starocírk.-sl. žrmlb „opora pletiva" = čes. žerď; anebo co souditi máme o velké pletené schránce pro obilí, na Balkáně a daleko na západ rozšířené a koš (srv. naše slovo), kiikuružniak neb car dok nazvané. Mám však na mysli starocírk.-slov. klet a kleta, v nichž zachovány jsou významy jednak „dům" (totiž pletený), jednak „plot, ohrada" (z čehož potom „klec") a kterážto slova jediné mohou nám dle Mermgera objasniti středohornoněmecké gl-t „osamělá chýž", po případě i „plot". Též slovanská slova značící „ochoz, předsíň" (něm. „Flur"), totiž starocírk.-slov. pritvoro, č. pHtvor, malorus. prytvor a i maď. pitvar (z něhož sic. pitvor), velmi vhodně přimykají se k litevskému tvora „plot z prken" (původně však jistě pletený) a potvrzují jasně Meringerův názor, že předsíň vznikává z pleteného loubí, časem k domu přirostlého; zároveň nás učí, že prvotný význam kořene twer-- byl „oplocuji" a že latinské paries „stěna" vskutku týmž způsobem povstalo z Hvaries. Mimochodem připomínám, že přímo překvapuje svou přesvědčivostí Meringerovo pěkné sestavení slovanského vrzba a latinského urbs „město", t. j. prostor původně plotem hrazený a hájený.

Slované znali ještě poněkud jinou techniku než pletení z prutů atp., dovedli též ze slámy všeličo zhotovovati a to bud lana slaměná (ruské za-stegohnica „provaz", slovinské stogla „řemen") nebo pláště slaměné (starocírk.-slov. ostegv, ostežb „šat", české steh, přistehnouti) nebo konečně střechu slaměnou (srov. řecké [σ]τέγος, něm. Dach), pod níž bydlili a odkud se zase „stěhovali". V úzkéni spojení se' slámou jest také náš stoh (vlastně „hromada slámy") a slovinské stog, které značí i „stodolu" a slovinskou „kozu", t. j. lešení k prosušení obilí. —