Pletené stěny byly vymalovány hlinou; není nezajímavo věděti, že naše hmotně reální inazati a vybledlé německé machen jsou téhož kořene, jemuž Meringer přisuzuje základní význam „hnísti".

Z domu pleteného vyvíjí se snadno stavba tyčová (Fachweřks-bau), jejíž stěny provésti lze z rákosí. Takové primitivní domečky jest podnes viděti v hercegovském kraji metkovičském. Podle povahy germánských technických názvů většinou domácích Meringer se domnívá, že tento způsob stavětí nepřešel v obvyklém slova smyslu od Římanů ke Germánům, totiž po střetnutí se obou sousedů na poli válečném, nýbrž že vliv římský uplatňoval se v tomto směru již dávno před římskou invasí, za zcela pokojného ještě styku obou národů. Dalším stupněm jsou pak stavby kolové i trámové a na konec kamenné, u kterýchžto vliv Římanů na Germany byl bezprostřední.

Ze slovanských etymologií pozoruhodných Meringer ted opakuje svůj dřívější výklad starocírk.-slov. kasta „stan" = srb. kuca atd. „dům", mrus. kuta „svinský chlév", vých.-sloven, kučka (ve Velkém Šariši) „malý domek" (v pol. dialektech kucza, kuca „malá chaloupka, zagródka, kąt" a j. v. nejspíš od Malorusů), že jest to „tyčoví", soustava tyčí nebo žerdí (ггъаь se пят naskytovalo již u domu pleteného). К staroněmeckému etar „plot" Uhlenbeck už dříve přiřadil stcírk.-slovanské nám známé odru „Bettgestell" a dále české odr „kůl" a odry „Gerüst in der Scheune", což Meringer právem schvaluje. Jsou však i rakousko-bavorské názvy německé Otter (oddělení v stodole) a Otta „Torweg", jichž nelze pochopiti jinak leč jako slova přejatá ze slovanštiny; Meringer pak vidí ve významu „Torweg, Laube" nový důkaz, že předsíň často vznikala z původně samostatné a teprve s domem srostlé, pletené nebo dřevěné stavbičky (srovnej jmenované již přítvor, dále německé Lábm = Laube).

Jako německé machen к hnětení a mazání hlíny, tak slovanské Hniti a čim „řada, řád" odnáší se podle Meringera podobně к reálnímu stavění a rovnání trámů bud dřevěného domu nebo hranice. Souznačné i čo do původu jest také řecké ποιέω „činím". —

Co se dále selského statku a domu středoevropského (ne románského ani severského) týče, Meringer jest přesvědčen, že i český i maďarský ba i jiho-- slovanský útvar jádrem svým hlásí se k typu, který on nazývá hornoněme-ckým, jiní franckým domem. Typus ten vyvinul se na území, kde stýkali se Římané s Germany, tedy v krajích porýnských a zemích dekumatských (v dnešním Švýcarsku a v částech Bavorska). Vyznamenával se hlavně dvěma místnostmi: jizbou obývací („Stube") s kamny a kuchyní (Herdraum) s krbem. Meringer si představuje, že typ jednou ustálený přecházel od západu na severo-i jihovýchod, a to především typ domu spolu s větším nebo menším množstvím jeho nářadí. Šíření to znázorňuje obrazem vln osvětových neb věcných, právě tak jako Schuchardt a Joh. Schmidt užívali kdysi podobenství vln jazykových. I o šikmé ploše lze tu mluviti, po které jednou věci, podruhé slova, potřetí oboje pospolu se šinou dále, v našem případě typ domu hornoněmeckého na sever až к Nizoněmcům a starým Prusům, na jihovýchod až к Rumunům, Bulharům a dokonce i Makedoncům (jak vyšetřil slavista professor M. Můrko). Nemožno ovšem zamlčeti, že tato nevídaná expanse římsko-germánského typu není dosud ve všem objasněna a námi pochopena; jsou proto také badatelé, kteří předpokládají na Balkáně též jiné cizí, na př. severské nějaké vlivy (Henning a nyní Alex, v Peez v příloze vědecké к „Münchener Allgemeine Zeitung" 1907, str. 29).

Než buď jak bud, základní názvosloví slovanské, slova jizba a kuchyne