(lat. coquina) rozhodně nasvědčují mocnému působení typu franckého. Při tom se dovídáme, že prvotný útvar stnba, z něhož jest odvoditi slovanské istbba, izba „jizba, kamna", maďarské szoba = srbské soba „komnata, pokoj" atd., nedá se vyložiti jinak než poznáním, že to byl buď bezprostřední nebo s německým stioban „prášiti, pářiti se" hláskově smíšený románský název koupelny, t. j. jizby nebo třetí místnosti franckého domu, v níž Římané na germánské půdě si připravovali parní lázeň a odkud původně potrubím (hypo-kaustem) zahřívali i jizbu obývací, dokud tato nedostala vlastních kamen. Název koupelny, prostoru, jenž především se vytápěl, přenesen později na kamna postavená v jizbě obývací a na tuto jizbu samu (srv. nahoře).

Meringer klade proti Mullenhofíovi na to důraz, že nejstarší a nejjedno-dušší způsob koupele v uzavřeném prostoru byla i později oblíbená parní lázeň a že к ní stačila zcela primitivní kamna, po případě kameny rozehřáté a studenou vodou spařené. I klade Meringer к německému baden keltské *bat = tlouci, aby rozvinul řadu: tlouci — kláda — zahřívati — koupati se. Pokouší se vyložiti též temné juhoslovanské a ruské banja „koupel" a plným právem se pozastavuje nad nemožnou po mém soudě etymologií Klugovou, že banja souvisí s baden. Meringer dospívá kořene bhan- „tlouci" a pomýšlí i v slovanštině na hořejší řadu platnou v germánštině, po případě na mrskání pruty, které náleželo k parní lázni. *) Že Slované pěstovali domácí lázeň pilně, toho dokladem jest podle O. Schradera (Indogerm. Forschungen XVII, str. 33 násl.) též středoněmecké diírnitze (diirniz), jež znamená vytopenou koupelnu, dále jídelní jizbu hostinskou neb nádvorní. Pochází buď ze starocírk.-slov. dvornica nebo ruského górnica. —

Co jest o k n o? Meringer velmi pěkně dovozuje o gótském výraze anga-daúro „okno", že neznamená „otvor, dvířka pro oko", nýbrž „dvířka v podobě oka": nemělá-li totiž stavba domu pleteného a i trámového utrpěti, musil otvor, kterým přicházel vzduch a světlo, nutně na se vzíti podobu oka, jemuž zhusta (při oblém tvaru) nescházela ani víčka. Týmž způsobem vysvětlíme si také staroseverské vind-auga „okno" atp. a konečně i naše okno, které jest „jakýmsi okem domu". —

Meringer podává dále nový důmyslný výklad všeslovanského veža, jež v jižní slovanštině značí „předsíň", v polštině a češtině „věž" (srov. však věžník = domácí pes), v lužičtině „dům", v ruštině „stan, věž (a vězení), vůz, chýše". Odmítá dřívější názory, že by věža byl býval vůz nebo stan na voze, a navrhuje prvotný útvar téhož kořene, jakého je vůz, totiž *weghja s tímto vysvětlením: Již v indoevropském pravěku užívali к účelům hospodářským pohyblivých domů dole opatřených jako sáně, které se snadno mohly po hladké půdě pošinovati nebo vlastně táhnouti ku předu. Dosud vyskytují se v Hercegovině takové „koliby povozné" (dole opatřené ,,povoznicemi"), jimiž pastýři a salašnice (planištarky) dopravují se na vzdálená místa pastevní a v nichž i mlékařské výrobky se uschovávají. Avšak usilovnějším a účelnějším