zemědělstvím čím dál více „koliby povozné" („Schlittenhäuser") ustupují s planin na vysoké pastviny; z nepotřebného již domu pohyblivého také u Jihoslovanů stává se v poslední době dům pevný, jako kdysi za dávných časů v Lykii — a již jednou v době před- nebo praslovanské, kdy jiné jméno koliby povozné bylo prý věža. Byla to tedy „pohyblivá chýše" aneb i „vůz", ale ustrnuvši vůbec značila „dům", zejména hlavní prostor jeho s ohništěm 'a teprve později, když předsíň se oddělila od kuchyně, předsíň samu o sobě (srov. i srbskochorv. kuca za „síň" a něm. s'Haus za Flur). A jestliže dodáme, že véža znamenala snad také povoznou věž obléhací a později pevnou věž, osvětlili jsme s Meringerem již všecky rozdílné významy výše uvedené — jen že ovšem sluší vyčkati, zdali na pohled jasná a přesvědčivá etymologie jeho opravdu se osvědčí. —

Posléze budiž připomenuto, že Meringer zkoumal též názvy a dějiny úlu, jenž může býti různě zhotoven: slovanská jména jeho starocírk.-slov. фъпъ = novoslovinské panji, všeslovanské *Ъег1ъ = české brt „lesní úl" atd. a starocírk.-slov. ulij (naše úl) vesměs ukazují к vyhloubenému pařezu, první přímo, ostatní základním významem svých kořenů „vrtati, zavrtávati."

Veliký počet významů během času značně pobledlých zakládá se na orbě. Vývoj a změnu prvotného smyslu a významu lze často pochopiti pouze důkladnou znalostí předmětů a mnohdy i sociálních poměrů souvisících s orbou. Tak brázda je „puklá země" a patří к něm. bersten; všeslovanské гаЪъ (z *orbo-) příbuzno jest s Arbeit, které značilo polní práci těžkou, orání, jež se zhusta přenechávalo osobám sociálně poníženým, na př. sirotkům (řecky ÔQ(póg, lat. orbus atp.), čímž tito pracujíce (robotíce) ne pro svou, ale pro cizí rodinu klesali na otroky, raby; těžkou prací rabskou bylo aspoň u Germánů a Římanů též mletí: snad příslušel tento význam prvotný kořeni *treud-, z něhož vyvozujeme latinské irúdere „strkati", německé ver-drießen a slovanské truditi „ťrápiti", s prvopočátku však „mlíti, těžko pracovati" (?) Úplně vybarven jest někdejší reální obsah v německém Art, kteréž rovněž jako slovanské rodb „porod, druh, přirozená povaha" odvozeno jest od prastarého kořene ar-a především značilo „orání" (druhotvar radz, zejména srbské rad, -iti „práce, -ovati", je-li spřízněno s latinským radere „rozhrabávati půdu", opět by pochodilo od práce polní).

Ve vývoji orby Meringer rozeznává tři nebo čtyři základní rovnice slovní a předmětné: jednu pro nej primitivnější orání priostreným dřevem (v slovanštině svým kořenem wen- nezastoupena), druhou pro „orání radlem" s kořenem jistě prastarým a nejvíc rozšířeným ar-, třetí pro orání pluhem s kořenem dle Meringera rovněž starým bleq"- „ostnem poháněti" (?), čtvrtou pro latinské colere „vzdělávati půdu, bydliti" s dávným kořenem q"el-, který se ve významu odvozeném „pohybovati se" obráží v slovanském "slově kolo a kola, kolesa ( = vůz).

Všimněme si druhé a třetí rovnice v slovanštině. Za nejstarší radlo sloužil strom s jednou větví nebo kořenem (kleč) i náleží proto к řečenému kořeni átffl- i latinské rámus „větev, haluz" i německé Arm, slovanské rámě. Vedle slovesa orati a substantiva rataj „oráč" jest důležito jméno nástroje: juhoslovanské ralo atd. a středo- i novohornoněmecké Arl (vedle toho Arling = radlice). Meringer vzdává se nyní dřívějšího Lvého mínění, jehož