má pravdu zejména proti Miklosichovi, jenž orądije nepokládal za slovo přejaté, byl by tuto další přístroj orací, který Slované mimo ,,pluh" převzali od Germánů, jehož však záhy užívali ve významu jaksi už zevšeobecnělém, vybledlém „nástroj"; ještě abstraktnější jest pak smysl slovesa hlásícího se к třetímu významu základnímu, totiž ruského orúdovai „říditi, působiti" (bez cľen'eg n'e orúdujetsja = nic se neudělá), polského orędować „vyřizovati rozkazy, dáti věděti" a našeho již zatemnělého orodovati, přikloněného k „roditi". Meringer české střídnice neuvádí. —

Nástroj určený к hlazení a lisování prádla, známý u nás v podobě válce jakožto hlavní součásti a pode jménem „mandl", zdá se dle všeho býti původu germánského, pokud aspoň nazýván jest v němčině „Mandel" (téhož kořene jako staroslovanské mętą = české matu „rühre um"). Vedle tvaru s -d- vyškytá se však soupeřící s ním druhotvar Mange(l), jenž obráží se také v polském magiel a jejž jest vyvoditi z řeckolatinského manganům, označujícího dle Meringera nejdříve „Wäscherolle" a později teprve jednoduchou, po té složitější „Wurfmaschine". Základem je tu kořen ma[n)g- obsahující pojem „hnětu" a se zřetelem ku prádlu „činím měkčí a krásnější"; rozuměti jest tomu tak, že mandlováním bylo za starších časů praní a krášlení prádla ukončeno, neboť škrobení a žehlení jsou vynálezy novější. V germánštině nastal mezi podobnými sobě názvy Mandel a Mange krutý boj, který většinou skončil vítězstvím slova cizího, jehož výsledkem jest však dosavadní obojakost v němčině.

Témuž účelu slouží podnes nebo sloužily do nedávna přístroje i primitivnější. Meringer uvádí okrouhlé kusy skelné hmoty, hlavně na severu Německa kdysi rozšířené, dále celou řadu přístrojů houbovitých ze dřeva nebo skla, asi dvakrát tak velkých jako „hříbky", jichž ženy užívají při spravování punčoch. Pocházejí většinou ze západních částí Uher*) a šlovou u Madarů samých hlagyjdlo, hlagyica, což patrně jsou názvy původně slovanské, srv. mrus. hladýVce „Werkzeug zum Glättholz", morav. hładiłko, skleněná koule se stopkou, kterou se, .hladívalo'' tenké prádlo sváteční — vše odvozeno od starého slovesa gladiti; uherští Němci po případě jim říkají,,Wickel glas". Nejprostší „mandl" skládá se přirozeně z válce a podlouhlého prkna s rukojetí. Typický v té příčině jest exemplář stralsundský a dále polský (tento s prkýnkem po stranách úmyslně vroubkovaným), jejichž vyobrazení Meringer přináší. Nás musí zajímati to, že Slované bezpochyby mívali „hladidla" svá, jimi snad vynalezená, a že i tenkrát, když „mandl" přejali, dovedli jej vynalézavostí svou učiniti ještě účelnějším. —

Odkud pocházejí necky, stcírk.-slov. nъštvy, srb.-chorv. načve, rus. nóčva? Schräder, „Indogerm. Forschungen" XVII, str. 33 ještě podotýká, že jest dosti pochybno.zdali starohornoněmecké nuosk,pozdější Nuosch atp.,.Viehtrog'' přejato bylo od Němců ze slovanštiny, kde příslušně obměněné slovo jeví daleko větší rozšíření. Naproti tomu Meringer učí v temže svazku téhož časopisu str. 152 zcela rozhodně, že nuosk atd. jsou pravá slova germánská značící „nádobu vydlabanou, vyhloubenou" jako loi, jíž necky opravdu se podobají — a že Slované (Meringer připomíná jen Jihoslovany) přejali svoje pojmenování z germánštiny, němčiny. Meringerův názor na věc jest dojista pozoruhodn, a důmyslný i zahrnuje dvě otázky: slovního výkladu a sporného přejety V ohledu prvém není ani na germánské ani na slovanské straně všecko vy1'