str. 81
od neštěstí a nezdarů v životě — asi tak jako matka Karadžičova syna Štěpána nazvala Vuka, protože vlkovi čarodějnice prý neublíží atp.
Ne Meringer, ale Schräder a Delbrück obrátili svůj zřetel k tomu, jak přesně a podrobně byly a jsou označovány poměry příbuznosti a přízně nabyté ženitbou. I dospěli oba badatelé nezávisle na sobě výsledku, že v rodině indoevropské nebylo ještě zvláštních přesných pojmenování pro vztahy, v něž vstoupil oženivší se muž к příbuzným své ženy, tedy к tchánovi, tchyni atd. V jiných věcech oba badatelé se rozcházeli, zejména v otázce, zdali indoevropský prajazyk vykazoval zvláštní jméno pro zetě a pod. Schräder pak v „Indog. Forschungen" XVII, str. n násl. znovu zastával se názoru jím dříve už vysloveného, že speciálního jména pro zetě tehdy ještě nebylo, nýbrž toliko označení všeobecnější, zetě, švakra a po případě i tchána se týkající. Při té příležitosti Schräder pilně přihlížel к slovním označením všelikých těch vztahů příbuzenských v jednotlivých jazycích slovanských i došel poznání, že jmenovitě ze zájmenného kořene třetí osoby sve-, svo- atd. Slované vytvořili značné bohatství příbuzenských jmen jemně odstíněných (srv. i naše [staro-]svat, svak a j.). Schräder domýšlí se dokonce toho, že některá pojmenování německá (Schwager a Enkel) povstala teprve vlivem hotových a běžných názvů slovanských; avšak i když tato these Schraderova nedá se zatím a snad vůbec dokázati, faktum Schraderem. vypozorované o bohatosti dotyčného názvosloví slovanského, o schopnosti Slovanů přesně mysliti a rozlišovati zůstává nedotčeno. Tím spíše bude vábiti národopisce, aby i dnešního dne všímali si těchto drobností mluvy (koho všeho na př. v jistých krajinách jmenují „strejčkem"), protože často analogiemi dnešními lze osvětliti záhadné dosud poměry minulé. - -
Končím svůj referát kulturně-jazykový doufaje, že při usilovné snaze, bystrosti a všestrannosti Meringerově budu moci později pokračovati. Zatím myslím, že také upravenými výtažky mými vynikly přednosti j eho m e t h o d у: a byť i leckterou jednotlivost Meringer sám a v souhlasu neb odporu s ním také referent v budoucnosti byl nucen opustiti, jedna věc jest tu bez odporu dosažena: jazykozpyt našel zase spojení se životem skutečným a vláda papírových etymologií přestala. Dr. Josef Janko.
Vývoj jazykových menšin a ostrovů na Moravě v posledním desítiletí (1890—1900).
Nejvíce potěšitelný vývoj vykazuje pro národ český za poslední desítiletí (1890—1900) Morava. Kdežto v období předcházejícím (1880—1890) pere. poměr Čechů a Němců se téměř nezměnu (r. 1880 70-41% Č. a 29-38% N. — r. 1890 70-38%*) Č. a 29-32% N.*), resp. poněvadž r. 1890 jedna obec na Lipnicku nesprávně vpočítána mezi obce německé, ač byla ryze česká, 70-41% Č. a 29-30% N.), v období následujícím klesl počet Němců na 27-91%, tedy téměř o 1,5%, počet Čechů stoupl na 71-35%, tedy téměř o 1% (0,5% stoupli Poláci.) A jest dále potěšující, že polit, okres zábřežský nabyl české
*) Číslice ty jsou vypočteny na základě opraveného počtu v Orts-repertoriu, odtud neshoda (nepatrná) se statí Živanského v Čes. Politice.
|
