s pohádkou Erbenovou, a srovnáním jsem došel k tomu výsledku, že mohl ještě jiný důvod spolupůsobiti, proč Erben vynechal počátečnou svoji práci v Slovanské Čítance.

Několik počátečných řádek je u Erbena živěji a podrobněji vypravováno. Matka děvčete je chudá vdova, líné děvče, jež nechce přísti, sluje Li-duška, je hezké. Je to povídkový, ne pohádkový počátek, jistě ne přesný zápis lidový. Po stručnějším dvouřádkovém úvodu praví Grimm: „Endlich übernahm die Mutter einmal Zorn und Ungeduld, dass sie ihm (děvčeti) Schläge gab, worüber es laut zu weinen anfing." Erben: „Jednou to ale matku již omrzelo; i rozhněvala se a dala jí pohlavek. Tu se dala Liduška do náramného pláče a nářku, až to bylo venku na tři hony slyšeti". I tu je Erben d několik slov hovornější, ale dál shoduje se ještě přesněji: „N u n fuhr gerade die Königin vorbei, und als sie das Weinen hörte, Hess sie anhalten, trat in das Haus" etc. „V tu chvíli jela právě okolo královna, a když ten hrozný pláč uslyšela, dala zastavit i, slezla s vozu a vešla do chaloupky" etc.

Další rozmluva mezi královnou a dívkou a její matkou, která obelhává královnu, že trestá dceru jen pro přílišnou horlivost u kolovratu, je sice u Erbena podána hovornej i než u Grimma, ale přes to činí rovněž dojem para-frase německého textu, pohybujíc se v stejných mezích a sledujíc téměř identicky týž chod. myšlének, větu za větou. Grimm pokračuje: „Die Mutter.war's von Herzen gerne zufrieden und die Königin nahm das Mädchen mit." Erben: „Matka b у 1 а tomu ze srdce ráda, a královna vzala hned dceru s sebou" etc. Grimm dále: „Als sie ins Schloss gekommen waren, führte sie es hinauf zu den drei Kammern, die lagen von unten bis oben voll vom schönsten Flachs." Erben: „Když do zámku přijely, vzala královna Lidušku za ruku a vedla ji do třech pokojů. Ty byly plny lenu od podlahy až do stropu" etc. —

Pro Erbena jsou charakteristické četné, drobné ale živé vložky, jako na tomto místě. Připojuje, že královna dala donést kolovrat ze slonové kosti' se zlatými péry a velikánský koš civiček ze žluté, voňavé třtiny. Je to sice pěkný obrázek, ale prozrazuje se celým stilem za několikařádkovou umělou vložku autorovu. Pak zas shoda až příliš nápadná. V drobnosti ovšem odchylka, ač bezvýznamná: u Erbena přichází královna druhý den v poledne se dívat, u Grimma až třetí den. . . . „und als sie sah, dass noch nichts gesponnen war, verwunderte sie sich, aber das Mädchen entschuldigte sich damit, dass es vor grosser Betrübniss über die Entfernung aus seiner Mutter Hause noch nicht hätte anfangen können". Erben: ,, . . . a velmi se tomu divila, že nebylo lénem ještě ani hnuto. Liduška se ale vymlouvala tím, že se jí po mamince nesmírně stej skalo, a že pro pláč ničeho do rukou ani vzíti nemohla."

Královna v obou případech se tím spokojuje.

Jen že u Erbena se opětuje návštěva královny ještě dvakráte, na konec s vyhrůžkou. A Liduška vskutku se bezvýsledně pokouší přísti, než oknem, jako u Grimma spatří tři baby pradleny. U Grimma má první baba plochou nohu, druhá visutý spodní pysk, třetí široký palec. Erben má první babu pyskatou („měla dolejší pysk tak veliký, že jí až přes bradu visel" — „. . . hatte eine so grosse Unterlippe, dass sie über das Kinn herunterhing"), druhou s širokým palcem a třetí plochonohou. Erben opět rozpřádá trochu dialog