a parafrasuje, ač i tu zní docela shodně, praví-li baby u Grimma: „vergiss nicht, was du uns versprochen hast, es wird dein Glück sein" — au Erbena: „Jenom nezapomeň, panenko, na to, cos nám slíbila, a uhlídáš, že budeš tomu ráda." Ani další text není ovšem doslovný překlad, má přidaný obrázek hostiny, ale také celé věty doslovně stejné.

Dívka praví, že má doma tři tetičky: „und da sie mir viel Gutes gethan.haben, so wollte ich sie nicht gern in meinem Glück vergessen: erlaubt doch, dass ich sie zu der Hochzeit einlade" etc. U Erbena: „udělaly mně mnoho dobrého: dovol, abych je pozvala na svatbu." etc. Po obědě u Grimma: „Darauf ging er zu der einen mit dem breiten Platschfuss und fragte: „wovon habt ihr einen solchen breiten Fuss?" etc. U Erbena: „přistoupil mladý král к té první babičce s tou širokou nohou a ptal se jí: „Ale prosím vás, milá babičko, od čeho pak máte tak širokou noh u?" atd.

Odpovědi babiček se v německém a českém textu liší. U Grimma odpovídají úměrně svým znetvořeninám: „Vom Treten" — „vom Lecken" — „vom Faden drehen", u Erbena sterotypně „od předení".

Ale ani tento rozdíl není tak význačný, aby ukazoval na nemožnost parafrase českého textu z německého а к samostatné předloze. Shrneme-li odchylky, tedy jsou to jen podrobnosti výzdobné a stilistické, ne věcné a dějové a naopak osnova dějová a vypravování tak těsně přiléhají, že — nehledě ani к několika doslovně znějícím místům — stěží lze si představiti vzájemnou neodvislost obou textů. Nezbývá než smířiti se s velmi pravděpodobným faktem, že Erben tento počáteční pokus o lidovou prosu pořídil dle Grimmovy pohádky a pěkně i živě jej pohádkovým způsobem rozvedl. Není nemožno, že Erben pohádku tu vskutku slyšel vyprávěti v Čechách — Němcová píše Čelakovskému roku 1848, že ji slyšela vyprávěti „od Buláků" — ale stopy tohoto vypravování nejsou v jeho textu jasné patrny.

Nechci, aby tím, když pravím, že Erben Tři pradleny vypravuje svým lidově zabarveným způsobem dle pohádky Grimmovy, padl na světlou jeho památku stín. Za jeho doby sepisování lidových povídek tonem a stilem lidovým rozumělo se samo sebou a themata byla pokládána za majetek obecný. Samy Grimmovy pohádky jsou rovněž literární, ne lidový produkt.

Později patrně se Erben propracovával к názoru přísnějšímu, a pohádku o třech pradlenách vymýtil. Není to jediný případ, kdy byl nucen к takové korrektuře V Slovanské Čítance na př. je pod č. 28. (str. до) otištěna dolno-lužicky pohádka o Červené kar kulce, a pramen uveden: „H. Kopf Lužičan 1863, str. 42". Je to doslovný překlad Grimmovy Rotkäppchen (č. 261) a také se již v českém překladu Slovanské Čítanky neobjevuje.

Náš dnešní názor na lidové podání je docela rozdílný od názoru let čtyřicátých a padesátých. Naše změněné stanovisko nemá a nemůže býti důvodem, abychom podle něho posuzovali hodnotu a význam svých předchůdců. Ale vyžaduje, abychom si uvědomili poměr našich a tehdejších požadavků a podle nich ocenili, do jaké míry můžeme užiti jejich prací к práci své.