Dr. Ivan Franko: Пiсня про Правду i Неправду. (Записки наук, тов. имени Шевченка. LXX. 5—70.)

Ve čtyřicátých letech XIX, stol. byla zapsána v kijevské gubernii píseň, jejíž stručný obsah jest asi ten: Na světě jest plno zrady, neboť všude zavládla lež. Což pravda zemřela, že se lež tak rozšířila? Pravda stojí u dveří, lež sedí u stolu na předním místě. Pravda jest v temnici, lež ve světnici atd. Líčí se dále, jak jest svět zlý: ani bratrovi nemůžeš důvěřovati, kdo po pravdě soudí, toho trestají atd. Píseň končí výstražnými slovy:

V rnaloruské poesii jsou četné varianty tohoto motivu. Dr. Franko analysuje jejich vzájemný poměr a zjišťuje pozdější přídavky. Již Dragomanov (Пол'гт. nic. укр. нар Женева 1885, str. 221) upozornil na podobu této písně rnaloruské s velikoruským skladaním o boji Pravdy a Lži vloženým do rámcové skladby zvané Голубиная книга. Car Vladimír Vladimírovič vyptává se cara Davida Jevsejeviče na různé záhady kosmologické a filosofické. Mimo jiné žádá vysvětlení svého snu: Od východu a jihu přišla dvě zvířata a začala bojovati. David Jevsejevič vykládá: Pravda a Lež to bojovaly a Pravda zvítězila. Franko srovnává obě skladby. Není v nich skoro žádných shod, jen zmínka o posledním soudu objevuje se v obou.

Pro velikoruské skládání o snu cara Vladimíra .nalezli Buslajev a Ticho-nravov řadu pramenů (БесЪда 1ерусалимская7 БесЪда трехъ сватителей a jiné texty apokryfní). Na jiný pramen upozornil A. Veselovskij. V 34. sv. Заппс. Имп. Акад. Наукъ (str. 14 —17.) otiskl Слово о двЪнадцятп снахъ Шахаиши dle rkp. XV. st. Franko ukazuje, že tento text »Snů« bliží se rnaloruské písni (jíž Veselovskij neznal); s versí Golubiné knigy shoduje se jiná redakce »Snů« Слово о снЪхъ Мам ера царя, (otiskl Veselovskij tamže.)

Ale Franko nalezl ještě jiný pramen pro maloruskou píseň. Jest to Слово св. отецъ о правдЪ и неправдЪ. Tento text jest zajímavý tím, že se dosud nepodařilo zjistiti, je-li to staroruský originál nebo zpracování cizí, snad řecké předlohy. Ideový podklad i jednotlivá místa tohoto textu shodují se s ukrajinskou písní. Úhrnem: Velikoruské skládání vzešlo z apokryfní literatury byzantsko-ruské; jen slabě jest spojeno (společným podkladem ideovým) s maloruskou písní; s touto se shoduje Слово о правдЪ и не правдЪ, jehož původ.není dosud objasněn.

Stesky, že není na světě pravdy, motiv zápasu pravdy se lží jest starý. Franko jej sleduje od vypravování Prodika Kejského o Herakleovi na rozcestí z 5. stol. př. Kr., přes Ovídiovo líčení »Železného věku« až do renaissančních literatur XV.—XVII. stol. Naskytá se otázka: V jakém poměru jsou všechny tyto skupiny versí? Máme předpokiádati, že vzešly z jednoho centra? Odpověď na tuto otázku podávají četné verse pohádkové. Motiv jest stručně ten: Spravedlivý člověk pozbude (lstí svého přítele) zraku. Vyslechne tajemství démonů, uzdraví se a zbohatne. Zlého druha, který chce týmž způsobem zbohatnouti, usmrtí démoni. V úvodě k některým variantům se uvažuje co platí více v životě: pravda či lež, právo či bezpráví. Tato pohádka jest původu buddhistického. Již Benfey to vyslovil a Cosquin jeho tvrzení dokázal.