musí se obrátiti na originál. Ale i koho by zajímaly části přeložené, učiní dobře, podívá-li se raději na originál, aspoň vedle překladu. Překladatelka vynechává kusy vět, celé věty, ba i celé odstavce, a překládává i chybně, tak že se vůči této nepřesnosti divně čtou opětovné úzkostlivé poznámky „kursiv náš", jejichž zábavný dojem zvyšuje ještě faktum, že sazeč ani místa, o něž jde, nesázel kursivem, nýbrž proloženou antikvou. I jiné věci v překlade ruší, tak vedle ruských slov špatně přeložených slova ruská nepřeložená („korobejník", „zápis" femin., „dělení" = část atd.) a pod. Ale nechci se pouštěti do zbytečných podrobností, protože celý překlad má ráz podniku soukromého: překladatelka jím splňuje slib daný v Kyjevě r. 1905, vydala jej svým nákladem a věnuje čistý výnos Matici Hudební.. Za jednu věc jsme překladu vděčni: že nám ulehčil uveřejnění tohoto referátu, jenž — vinou referentovou i bez ní — málem by byl již zastaral vůči roku 1904,

*

Contes arme'niens. Traduits de 1'arménien moderně par F r e d é r i с Macler. Paris. Ernest Leroux, 1905. 8°, str. 194. (Collection de contes et Chansons populaires T. XXIX.)

Pohádky v této sbírce evropskému světu učenému sdělené vybrány jsou ze sbírky »Hamov Hodov« zvané, kterou byl vynikající předák arménský Karekin Servantstiants v okolí Vanu sebral a vydal tiskem v Carihrade r. 1884, ze sbírky to, která se nyní stala velmi vzácnou. Některá čísla z ní byla již dříve přeložena, jmenovitě v Revue des traditions populaires a j., jak vydavatel v dodatcích své knihy podrobně vyčítá.

Jelikož evropské literatury dosud se mohou jen malými ukázkami z arménského folkloru vykázati, bude zajisté francouzský tento překlad všem folkloristům velice vítán.

Pohádky v této knížce přeložené projevují všude nejužší souvislost s orientálním světem mohamedánskym, zvláště tureckým. Někdy jistá závažná rčení proslovena dokonce jazykem tureckým jako v č. 20.

Úvodní formulky jsou řídké; celkem našli jsme je jen ve 3 pohádkách ze všech 21 čísel; tak v č. 1. »Bylo a nebylo; nebyl nikdo lepší než Bůh,« pod. v č 3.) ale bez onoho náboženského dodatku, a ještě v č. 5. »V tomto čase bylo a nebylo«. Něco hojnější jsou formulky závěreční, zřídka jest to jakási mravní sentence vyplývající jaksi ze zakončení pohádky. »Bůh činí vždycky spravedlnost*, str. 79 č. 7., aneb se všeobecnou náboženskou sentencí »Ale my namáhejme se přijití к pravé velikosti, ke slávě nebeské« str. 148, č. 18. Jinde obrací se vypravovatel na poslucháčstvo přáním »Kéž sv. Sergius přispěje k tomu, abyste tak vy dospěli ke splnění vašich přání«, str. 166 č. 20, po povídce vypravující, jak tento svatý právě přispěl ke štěstí rekovu. Podobným rčením zakončeno č. 17 str. 138, »Kéž bychom mohli my sami viděti naše přání uskutečněná díky sv. Garabedu, sultánu Mušskému«. — Pouze dvě čísla, 2. a 3., str. 44 a 49, mají zakončení po-hádkovitější: A s nebe spadla tři jablka, jedno pro mě, jedno pro vypra-vovatele a jedno pro posluchače; slupky pro toho, který odnese smetí ; jádra pro zahradníka, který je zasadí a bude jich míti příští rok.

Stálá oblíbená čísla jsou zvláště 3, 7 a 40. Na př. v č. 4.: čtyřicet mléčných bratří slibuje rekovi pomoc, ale vyžádají si, aby měli 40 mezků, 40 měchů vína a 40 kleští. V č. 17. platil rek každý večer 40 zlatých liber, aby mohl viděti krasavici; rek potom chtěje se pornstiti na zrádné krasavici, vrátil se potom se zázračnými jablky, krasavice pozvala přátele