že byl jednooký, že neměl předních zubů, že měl na jedné straně náklad medu, na druhé náklad žita, a že na něm seděla žena těhotná. Považováni za zloděje, předvedeni kalifovi. Srv. Die Reise der Söhne Giaffers, str. 198 sl. Сборн. за нар. умотвор. IX., str. 627, č. 134. Sitzungsber. Akad. Wiss. Wien, CXI, str. 74, č. 25. Na konec ještě uhodnou, že rýže zaváněla po nebožtících, maso bylo sice výborné ale zavánělo po psu, a víno mělo chuť i vůni krve, něco tedy odlišně od obyčejného vypravování. Srv. ještě Archiv f. slav. Phil. XXVII., 627.

Č. 15. »Klenotnik a jeho žena« (str. 114—119). Thema o »vernosti« ženské. Žena zabije svého muže, klenotníka, když král jí na oko slíbil, že si ji vezme, chtěje zkoušeti její věrnost. Rozzlobený král vydá rozkaz, aby všecky ženy se zahubily. Starý vezír odvrátil tento rozsudek vypravováním o věrné ženě. Srv. pověst z okruhu Šalamounovského Апокр:Фи старозавгтш I., 285 sl.

Č. 16. »Tejigon« (str. 120—126), t. j. »krejci udatny«, verse blízká kavkazským versím, srv. mé Pohádkoslovné studie, str. 33 sl. ale mnohem jednodušší, vypravuje se hlavně jeho vítězný »boj« s odmítnutými ženichy, jak na konci se stromem vyvráceným v ruce pádil proti nepříteli; nepřítel zděsí se hlavně toho, že celý velký strom vyvrátil z kořene.

Č. 17. »Kraska Tiflisska« (str. 127—138), t. j. verse pohádky o Fortu-natovi. Kupecký synek jest od krasavice oklamán o měšec zázračný, o čapku nevidimku a o píšťalku (když se na jedné straně zapískne, objeví se velké vojsko, a zapískne-li se na druhé straně, zmizí vojsko). Ošálený milenec v zoufalosti jde na loď, aby se vydal do Ameriky. Loď se ztroskotá, nešťastník zachrání se na ostrov, a na tom najde jablka obracející v osla toho, kdo jich požije. Vrátí se pak jako doktor americký.

Č. 18. »Synek stařenin* (139—148). Princezku dostane rek, po kterém ona hodí jablkem. Princezka zvolí syna chudé vdovy. Srv. Národop. Sborník III., 122. Chauvin, Bibliographie arabe VI., 3. Сборн. матер. Кавказ. XXIV., odd. 2., str. 161; XXXV., odd. 2., str. 90. Спространовъ Приказки III. (Сбор, за нар. умотвор. XIX.). Mitsotakis, Griech. M. 144. Sklarek, Ungar. VM., str. 152 a j. Dále vypravuje se jiná historka. Když král vyhnal dceru s jejím vyvolencem, usídlili se v malé chatě a mladý muž vydal se po chvíli za obchodem do světa, vyžádav si, jak mu žena poradila, od jistého starce tři rady: 1. Ta, kterou srdce miluje, jest nejhezčí. 2. Trpělivost jest počátkem blaha. 3. Kdo trpí, vždycky získá. Vrátil se po dlouhé řadě let; spatřiv ženu s 201etým mladíkem, chtěl ji již zastřeliti, ale vzpomněl si na ony rady, a po chvíli zaslechl, že to jest její a jeho syn. Srv. Сбор, за нар. умотвор. XVIII, str. 629 k č. 201. Zborník za nar. život juž. Slavena X., str. 141, č. 6. Conde Lucanor ed. Knust 3?5 sl. — Tato látka jest ještě jiným motivem rozšířena: Na obchodní cestě přijde rek náš s pánem svým do Arabie do velké karavanserie, kde byl již veliký počet kupců se shromáždil. Všickni zmírali žízní. Byla tam sice studně, ale do té se nikdo neodvažoval Najednou zaslechl náš rek hlasatele vyvolávati velikou odměnu tomu, kdo by sestoupil do studně a přinesl vodu lidem a dobytku. Přihlásil se náš rek. Sotva byl na dně a nahnul se, aby uhasil svou žízeň, zjevil se obrovský Arab s bílým dítětem po jedné a s černým dítětem po druhé straně a uložil mu, aby mu pověděl, které dítě jest lepší, pohroziv mu smrtí, nedá-li řádnou odpověď. Vzpomněl si na onu první radu a řekl: »Komu srdce dá přednost, jest nejhezčí.* Arab spokojen obdařil ho bohatě a rek mohl napojiti všecky karavany. Arab s černým a bílým dítětem připomíná černého a bílého