žreci za okolností neobyčejně slavnostních za průvodu zpěvu i tance — a odtud vyvozuje se, že tyto značky mají náboženský význam.

Posléze někteří divochové vyznačují tetováním rozličné myšlénky. Po dlouhých námahách podařilo se učencům v posledním čase proniknouti do tajemství „jazyka tetování". Nalezli, že každý vzor, každá figura i značka na těle má svůj určitý význam. Z větší části divoch snažil se zobraziti tetováním symbolicky důležité události ze svého života. A nedostávalo-li se mu prostředků vyjádřiti své myšlénky pro jiné, tu dostačovala mu pouhá narážka ve způsobe vzorku, figury neb značky, aby vzkřísil v paměti drahé z "kterékoliv příčiny vzpomínky z minulosti. Na př. jestliže Australec byl ustanoven pořadatelem veřejných a sáboženských tanců, tehdy na pamět toho vypichoval si na těle určitý vzorek. Takové události jako účastenství v bitvě, dobytí vítězství, vstoupení v manželství atd. vyznačují se na těle symbolickými figurami. Tak v historickém vývoji písma hrálo tetování beze sporu důležitou úlohu; naučivši lidi vyjadřovati pojmy pomocí kresby přispělo jako přechodní stupeň ku písmu obrazovému.

Okrašlování těla má důležitý praktický význam pro divochy; slouží jako prostředek poutati zájem druhého pohlaví, oddalovati jiný kmen t. j. postrašovati nepřítele, většinou obojímu účelu společně. Hlavní příčinou nutící člověka se zdobiti, bez pochyby jest přání „se líbiti". Na otázku danou divochům: „Proč se krášlíte?" — „Abychom se líbili ženám" — odpověděl jeden z nich. Na ostrově Flindersu mezi Australii a Tasmánií propuklo málem povstání, když divoši zvěděli, že jim zapověděli užívati oblíbené barvy. „Přestanou nás ženy milovati" — říkali. Ale muž má býti vojínem a odtud jest jasný druhý účel krášlení — zdáti se strašným nejen nepřátelům, ale i soupeřům v boji za ovládání žen, jichž v prvotní společnosti hylo značně méně než mužů. Mnohé okrasy, sloužící jenom k tomu, aby se mužové zalíbili ženám, zároveň slouží i postrašujícím prostředkem, na příklad jizvy na hrudi, vábící ženy, zároveň zastrašují nepřítele. Proto červená barva — tradicionalní barva „zamilovaného" a „bojovného" — jeví se u divochů i slavnostní barvou i barvou válečnou.

Tak má krášlení těla účel něčím vyniknouti nad dav, nad úroveň prostředí, ulehčiti si tím boj o existenci, ať si je tím ovládnutí ženy, vítězství nad nepřítelem, mystická ochrana před nebezpečenstvím atd. Pohlavní pudy jsou zde ovšem na prvém místě, ale ty úplně souhlasí s požadavky estetiky: barvy se volí jasné a bijící do očí; čáry a tečky rozdělují se symetricky, rytmicky řadí se к sobě a na společné půdě kůže tvoří něco celistvého. Zajímavo jest, že u většiny méně kulturních divochů tetují se toliko muži, kteří více mají potřebu získati zájmu se strany žen, než tyto se strany mužů, ježto v každé skupině jest více mužů. Jiným cílem krášlení těla jsou hygienické ohledy: tělo pokryté vlhkou hlínou lehčeji snáší žár a jiné změny klimatické. Tělo pomazané tukem nebo kravským výkalem s popelem neb sazemi lehčeji snáší bodání moskitů. Slovem, krášlení zaměňuje do jisté míry oděv. Třetí účel jest působením umělých jizev líčiti mužnost, ježto množství skutečných stop od ran dokazuje chrabrost vojínovu, lovcovu. Čtvrtý účel jest určitými rysy označiti příslušnost jednotlivcovu к jisté kmenové nebo rodové skupině, sjednocené hospodářskými zájmy neb společným původem. Proto tetování mohlo dosáhnouti náboženského významu, třebas ten uplatnil se v prostředí kulturnějším a spojen jest s rozvojem ornamentiky, což, jak jsme ukázali na konci předmluvy, jest příznakem jistého pokroku. Proto jsme odhodláni porušiti pořádek obvyklý v kul-