turních historiích uměleckých genrů a prohlédneme malbu dříve než ornamenty.

V kterékoliv knize jednající o umění lze najiti myšlenku, že ornamentika, jest — „abecedou historie umění". To není správné. Jestliže hladká a pravidelná výroba ozdoby, zbroje, tkaniva, různých nářadí atd. má z valné části praktický význam, na př. krásně a symetricky zhotovená zbraň neb nádoba, jsou příhodnější к účelu než hrubá, přec jest mnoho předmětů, jež vynikají symetrií a hladkým zpracováním beze vší znatelné příčiny, na př. kamenná mistička, v níž Eskymák tuk škvaří, mohla sloužiti svému určení i méně pečlivě jsouc zpracována. V těchto případech, jak se myslilo dříve, věc má se nejen hoditi к potřebě, ale býti i krásná. Ale jestliže pozorněji přihlédneme k nej-primitivnějším výrobkům prvotního průmyslu, najdeme, že všechny ty zářezy na předmětech, rovnoběžné vyřezávané hůlčičky, klikatiny, kroužky, tečky atd. měly z počátku jen význam praktický, zejména, aby nástroj neb nádoba nevyklouzla z rukou při rychlých pohybech, aby plamen ohniště nemíjel hladký povrch nádoby, nýbrž aby se tříštil o nerovnost a tím aby se využilo množství tepelné energie. Proto při zdánlivé podobnosti s ornamenty, takové rýhy a vyhloubení na předmětech nemají význam okras.

Ovšem pozorování etnografii, že u divokých národů staré i nové doby více než jiné druhy maleb rozšířena jest malba nástěnná, nejsou ještě důkazem,, že freska jest prvotní způsob malby. V Australii nachází se mnoho maleb na stěnách jeskyň a skal. Výkresy jsou udělány barvami neb jen naškrabány nehtem v umělé půdě a vyjadřují scény ze života lidí i zvířat. V roce 183a na stěnách 3 jeskyň v Glenelgu v severozápadní Australii byla odkryta, rozmanitá vyobrazení zvířat a lidí. Nejlepší vyobrazení byla ve třetí jeskyni. Hlavní obraz zobrazuje muže oděného v červený šat, který ho pokrýval od brady ke kotníkům, takže lze viděti jen špatně nakreslené zápěstí a chodidla. Hlava ozdobena několika křivými pruhy černé, žluté a bílé barvy. Značilo to asi něco podobného věnci neb složitou pokrývku hlavy. Tvář má jen oči a nos, rtů nemá. Na prostředním pruhu jest několik červených značek, patrně něco zobrazovaly, ale nemožno rozhodnout, zda představují písmena čí ozdoby. Mnozí etnografové tvrdili, že dílo to nebylo provedeno tuzemcem, nýbrž od nějakého Evropana neb Malajce, proto že nepokládali Austrálce schopným takové práce. Kromě toho, písmena na proužku lemujícím tvář pokládali za makassarská (plemene Bugi). Ale umělecká způsobilost Australců brzy byla dokázána; technika těchto obrazů neliší se ničím od jiných obrazů australských. Co se týče písmen, tu snad lze předpokládati, že tuzemec byl ve stycích s plemenem Bugi. Hlavní jest, že to dílo není ojedinělé.

Brzy na ostrově Farredieru nalezena byla celá řada obrazů na skále, malovaných v pouhých zelených konturách na červené půdě a mnoho bas-reliefů. Většina bas-reliefů představuje zvířata: žraloka s lodníky, ještěrku, psa, kraba, klokana. Počet těchto kreseb jest veliký. Pozoruhodná jest věta Stokesova, pronesená při jeho objevu: „Bezděky zamyslil jsem se nad tím, jaká originelní nálada vábí ty lidi к obrazárně středem mořských vln, aby kochali se dílem svých předchůdců a v díle pokračovali. Ovšem vložili do svých výtvorů neméně námahy, dovednosti i oduševnení, než Rafael a Michal-Angelo do fresek kaple vatikánské a sixtinské." Dále ke koncir. 1840 objevil Stokes na skalách ostrovaDepucha v severozápadní Australii množství vyobrazení zvířat i lidí. V roce 1879 Nicholson popsal kresby na ostrově Sydney vyryté v útesy skalní na palec hluboko. Později Spencer a Gillan