vládnou plemena severní Ameriky a Asie — Čukčové, Aleuti, Eskymáci. Předměty pro své obrazy volí seveřané z obklopujícího je všedního života: na mrožovém klu vyřezává Eskymák medvědy, chýže, lovce, soukmenovce; Čukčové zobrazují oblíbené soby. U nich. je táž skladba, věrnost zobrazení a totéž pojetí perspektivy, jako u Australců a Křováků.

Ačkoliv Eskymáci v malířství nepřivedli to dále, než Australci a Křo-váci, přece ve skulptuře vznesli se na takový vysoký stupeň, na který nepo-vzneslo se žádné ze všech loveckých plemen. Zvlášt pěkné vyvinuta jest u Eskymáků a Čukčů drobná skulptura. Někteří badatelé snaží se považovati je za-dědice paleotických umělců, zabývavších se řezbou na parozích sobích. Lidské postavy jsou vytvořeny hrubě a mnohem hůře než postavy zvířat provedené charakteristicky a uceleně. Schopností к skulptuře nelze odepříti ani Melanesům. Zvláště pozoruhodný jsou u nich figury z křídy, pokryté jen ve význačných částech žlutou a červenou barvou. Vzorkem skulptury Novo-Zelandanů může býti mužská postava. Tytéž krátké nohy a velká hlava jako u melaneských postav, třeba obličej je více úměrný; na ruce — tři prsty. To, jak myslili dříve jest znamením toho, že umělci-divoši neumějí počítati. Pozoruhodný jsou desky s kamennými figurami na ostrově Velikonočním. Sochy tyto představují poprsí s ohromnými hlavami. Hlavy v zadu jsou zříznuty a na předu zpracovány jsou vždy v určitém slohu. Ohromné uši, nízké a vyklenuté čelo, kulaté tváře, dlouhý a ohnutý nos, vše to jsou charakteristické vlastnosti těchto figur. Není sporu, že všechny tyto figury jsou výsledkem umělecké tvorby.

V předešlé kapitole prohlédli jsme nejtypičtější památky malby a sochařství divochů, genrovité obsahem a analytické processem tvorby. Nyní obrátíme se k ornamentice, která ve svém základě představuje ne tak nápodobení hotových forem ozdob v přírodě, jako spíše stilisaci nesymetrických forem v přírodě a svědčí o snaze umělcově již k syntesi. Nej prostší způsob okras existuje u všech divochů; ale plnější a rozmanitější ornamentika rozvinula se u Australců minuvši i polární národy. Dle novějších výzkumů mohla vzniknouti z tří příčin: a) nápodobení přírody, b) z pouhé techniky a c) ze symbolických představ.

Na prvém místě staví se obyčejně napodobení přírody, ježto geometrické tvary, které tak často vyskytují se v ornamentice, poskytuje jakoby sama příroda. Třeba jen si představiti tvar krystalů, hvězdic sněhových, zkamenělin, ammonitů, bellainitů; třeba jen vzpomenouti si pravidelnosti mnohých listů a průřezů lodyh; vzpomenouti si, jakými ku podivu pravidelnými tvary okrášlila tvůrčí moc přírody některé druhy zvířat, — a skutečně mohl by se učiniti vývod, že část ornamentiky jest bezpodmínečné napodobení přírody. Ale divochové, žijíce v příliš těsném spojení s okolní přírodou, příliš závisíce na jejích živelních silách, mohli sotva nalézti základní ornamentální motivy v tomto neobyčejně bohatém a poetickém světě krásna. Stará teorie, dle níž ornamentika divochů záleží v geometrických volně utvořených tvarech, nyní musí býti zavržena, ježto větší část ornamentů divoš-ských má jen lidské a zvířecí tvary. Chyba vězela v tom, že je pokládali delší čas za jakýsi „instinktivní" „bezděčný" ornament jevící se výsledkem „tvorby" prvotního umělce jakožto výsledek jeho „čiré fantasie" atd. Vskutku kresba předcházela ornament a ne opačně. Jestli divoch vytvořuje čáry, tečky, klikatiny, vlnovité vzorky, něco podobného písmenu X a kombinuje je, jest to stylisace týchž forem v přírodě.