americký ornament — zvláštní druh ještěrky, spiralny kroužek — lasturu amonita atd.

Nastává otázka: Jaký význam měly výtvory prvotní skulptury? Jest úplně přirazeno, že řešíce i tuto otázku musíme hleděti spíše na praktické účely, než estetické. Předně má u divochů část kreseb význam písmen, cejchu vlastnického, značek plemenných atd. Písemné, ovšem, smluvené značky, ne označení hlásek u Australcův málo se liší od ornamentů. Výkres na hůlkách poslových značí pozvání na lov, ale kdyby týž výkres na štítě byl umístěn, tu lehko by mohl se pokládati za zobrazení zvířete. Postavy zvířat na zbrani Eskymáků slouží za nadpisy: na př. počet sobů, zobrazených na luku označuje počet zvířat zabitých majitelem luku. Daleko více máme zpráv pro to, abychom mohli rozeznávati ornamenty divochů od značek vlastnických. Zbraň každého divocha liší se zvláštní značkou. To je zcela pochopitelno: zvíře zabité kopím neb střelou mnohdy nepadne na místě; aby nepozbyl svých práv na kořisť znamenal divoch svou zbraň zvláštní značkou. Odlišovati cejch od ornamentu není obtížno, poněvadž výkres prvých sestává z valné části z jednotlivých črt, nemajících nic společného s okrašlovacími výkresy. Tak na př. značky Eskymáků na harpunách a střelách sestávají z přímé čáry, od níž v různých směrech jdou krátké čárky. Složitější jsou značky na veslech, na nichž různými barvami nakreslena jsou rozličná označení.

U Australců jest velmi rozšířen obyčej zobrazovati na štítech neb zbrani erby (kobongy) svých plemen, obyčejně nějaké zvíře" na př. klokana, jestřába, ještěrku. Toto zvíře ctí divoši jako svého ochránce, proto i jeho zobrazení umísťují na zbraň jako fetiše. Časté užívání vzorků zobrazujících kůži zvířete neb umluvené zobrazení jich úplně objasňují se tímto zjevem. Pro svůj štít nenašel divoch silnějšího fetiše, než kůže svého odznakového zvířete.

Smluvené zobrazení originálu a jistá nesprávnost způsobeny jsou vědomě, ale nikoliv z nedostatku umělecké schopnosti divochovy. Divoch málo stará se o věrné napodobení přírody, ježto zobraziti jinak ani nemůže. Prvotní umělec nebo umělec divoch jest realistou v plném slova smyslu. V tom smyslu nacházíme u jeskynního obyvatele bezpodmínečný rozvoj umění. Paleolitický sochař dovedl pěkně vyobraziti pohyb zobrazovaného zvířete, dáti mu nej typičtější posu. Hůře vypadly figury lidské, jež nesou známku schematičnosti. Zřídka naskytují se celé skupiny, ale představitelé diluviální fauny jsou provedeni velkolepě. Dříve se myslilo, že takové věrné provedení přírody jest výsledkem obchodních styků jeskynního obyvatelstva Evropy s Východem, ale to není správné; předně, poněvadž všechny dosud známé nálezy nesou místní ráz, za druhé na místě vykopávek nebylo nalezeno žádných jiných stop těchto styků. Proto sluší za to míti, že zajímající nás kultura stála na vysokém stupni. S druhé strany paleolithický sochař jako i dnešní divoch-umělec, dobře poznal faunu, s níž nebo o niž vedl boj. S nastoupením neolithické periody zmizela dřívější skulptura a zrodila se znovu jen s objevením bronzu. Patrně dřívější plemena vzdálila se na severovýchod spolu s ledovci a soby, — a tu na výtvorech skulptury přechodní epochy jsou již znatelný stopy úpadku. A tak jestli prvotnímu umělci jest potřebí vyobraziti hada, ještěrku a t. d., nesnaží se ji vyobraziti co možno nejpřirozeněji, nýbrž zachycuje jen všeobecné a nestará se o podrobnosti. Jeho potomci již napodobují tento obraz a hledí jemu dodati toliko charakteristický a hlavně — zjednodušený, pro pohodlí kresby stylisovaný tvar. Průběhem pak času ze zobrazování zvířete přirozeně povstává to, co dříve pokládali za geometrické figury.