Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 133
Máchala v Liter. čes. XIX. stol. II., 821; naše poznámky v Archiv f. slav. Phil. XIX., 245 č. 25, XXVI, 458; Národopisný Sborník III., in č. 47; VIL, 214 č. 16; ЕтнограФ. Збгрн. XIII., 141 sl. č. 332, 335, 336, 338—341, XIV., 251 č. 46. Karel Procházka, Kolárovičtí dráteníci, 72.     J.Polívka

Zní pak povídka jak následuje:

Kajnerová postel.

Byli dva spolumanželé. Už byli spolu dlouho a porád byli bezdětný A von, ten manžel se živil furberkem. Jednou byl daleko vod domova a zůstal vězet v blátě. Křičel na koně, ale ne a ne se z místa hnout, ať dělal co dělal. V tom se mu zjevil takovej mužíček v černým kabátku a povidá mu: „Já ti pomůžu, ale dáš mi to, vo čom doma nevíš a musíš se mi na to vlastní krví upsat." A ten furberkář si myslel: „Co by to bylo, vo čom nevím; přeci, vím, co mám doma." Nerozmejšlel se tedy dlouho a svolil. Ten mužíček ho pich do ruky, aš mu к re f vytryskla a furberkář se podepsal. Jak podepsal, koně hned vyjeli a von jel spokojeně domu.

Jak přišel domu,1 žena celá rozradostněná mu povidá, že budou mít; maličký. Von zbled a nejčko viděl, co čertovi upsal. Za krátkej čas se jim narodil synáček. Rost jako z vody, ale táta z něj žádnou radosť neměl, pořád jenom spomínal na to, jak se zapsal čertu. Synáček uš chodil do školy a dobře se učil. Tak ho dali na studie a chtěli z něj mít kněze. Dyš uš ten syn potom. byl vysvěcenej, ptal se svýho oce, co je porád tak smutnej. A von si myslel: „No uš má rozum, tak uš by se to moh konečně dovědět." Teda mu to všecko vypravoval. Syn se proto rmoutil a řek, že si pude do pekla pro tu cedulku. Vzal si tělo páně na prsa a svěcenou vodu do ruky a šel.

Šel dlouho, aš přišel do hlubokýho lesa a tam byly samý velký duby.. Musel si cestu v lese prosekávat. Tak de, aš najednou tu na něj vystoupí .z houští člověk a povidá: „Co tu hledáš v mym lese? Nevíš, že já každýho tady zabijú?" „Pamatuj na svou smrť a nerouhej se tak Pánu Bohu. Já sem zapsanej vod oce dáblu a du si pro cedulku do pekla, aby mi ji vrátili" povidá kněz. „Cože? Do pekla? Co sem tady tech sto let, tohle mi eště .žádnej neřek. Byl bys dobrej к vobědu, ale budeš první, kerýho propustím. Musíš mi ale slíbit, že mi povíš všecko, co si v pekle viděl." A von mu to slíbil a šel dál, aš zatlouk konečně na vrata do pekla.

Dyš se brána votevřela, šel tam a pořád chodil mezi čertama a kropil svěcenou vodou. Čerti pořád před ním utíkali a tak se dostal až k Luciperovi a chtěl na ňom svoji cedulku. Ten ze strachu, aby ho taky nepokropil svěcenou vodou, dal zavolat čerta, co měl ten zápis, aby mu ho vrátil. Ten byl porád samá vejmluva, že ji stratil, že ji nemůže najít, že ji má zakopanou tři sta láteř pod zemí a.pořád nechtěl cedulku dát. .

Tu se satan rozlobil a poručil: „Vykoupejte ho." A hned ďáblové dělali koupel ze žhavýho písku, vopíkali ho a pak dycky polili ledovou vodou. Ďábel řval a že cedulku vydá. Tak ho sundali, ale von zas nechtěl cedulku vrátit. Tu zas křik satan: „Doveďte ho к nevěstě." A tak ho vedli к železný paně a ta ho obejmula, až v ňom kosti praskaly. Konečně povolil, že cedulku vydá, ale pak zas nechtěl. Tu ďábel zakřik: „Na Kajnerovu postel s nim." Jak to povidá, čert se začal třást a honem tahal cedulku a dával ji synovi. Ten jak cedulku měl, vracel se z pekla spátky.

Loupežník, kerej chtěl toho kněze sníst, mezi tym čekal a uš myslel, že nikdo nepríde, ale konečně se přeci dočkal a uš z daleka volal: „Tak co


Předchozí   Následující