svazcích skutečně nacházíme takové obrazy, ale ve většině nikoli. Názor pomáhá více než-li široký proud slov. Z prvních úkolů Vlastivědy jest soupis uměleckých a starých památek. Proto к čemu obrazy takových tuctových staveb, jako jsou obecní kapličky, školy, myslivny, továrny, nádraží? Ty mají býti nahrazeny obrazy vnějšků a vnitřků selských stavení, jiných pamětihodností a zvláště barevnými obrázky krojů, což má důležitost tam, kde kroj mizí, nebo kde se dle něho šatí už jen nejstarší lidé. — Podle programu uvésti se mají o každé obci staré a nové zprávy, ale zajisté se tím nemyslí, aby se vypisovalo šmahem vše, co se našlo. Ku př. zprávy, že ten či onen šlechtic byl volán pro dluh před soud (str. 178 a j.), nemají smyslu. Líčení má býti stručné, ale jasné. — Do jmen tratí se klade více nadějí, než-li k nim opravňují. Jména tamizejí, nahrazují senovými, a dokud se při tom neurčí, od kdy se jména ta vyskytují, nelze s nimi operovati tak, jak se děje. Souditi z německých takových názvů, že ku př. Čáslavice (str. 207) již v 13. st. byly osazeny Němci, se nedá; jména ta mohou býti mnohem mladší, alespoň auktor nepraví o jejich stáří ničeho. Když už se tedy trati uvádějí, mají se uvésti všecky a ne pouze výběr (ku př. 224 a j.). — Bolavým místem všech přispívatelů do Vlastivědy jsou výklady místních jmen. V nich dosud nevyhynul duch Kollárův. Také Dr. Dvorský leckdes vykládá, co se příčí jazykovědě Tak ku př. jméno Slavice nemůže pocházeti od osob. Slavík nebo Slávek, nýbrž od Sláv, Radonín ne od Radon, Radoš není zkrácenina z Radoslav, ale hypokor. k Rad, Bransuze nejmenovaly se dříve Bransudy, ale už v 14. stol. tak jako nyní, Číměř nepochází od Ctimír, nýbrž od Čiemír atd. Praobyčejnou lidovou etymologií jest, že Štěměchy = deště měchy (ale vzniklo z tvaru: Z Čieměch), nebo že Výčapy jsou sklepy, v nichž se čepovalo atd. Zde připomínáme, že psáti Třebický m. Třebíčský jest nesprávné. — Přes vytčené vady patří Třebíčsko к svazkům lepším a mohlo býti ještě lepší, kdyby se byl spisovatel držel vzoru, který podal Slavík v Brněnsku.

Jest velikou chybou, že redakce dopouští spisovatelům všelijaké extravagance na úkor programu. Nemůžeme pochopiti, že by, podle přiznání Dra Kameníčka (v Čas. Mat. Mor. 1905, str. 84), byla někdy naprosto bezbranná proti auktorům. Taková bezmocnost není dobrým znamením pro zdar vědeckého podniku. Zde se má ukázati energicky, že Vlastivědě nezáleží na těch, kteří nechtějí pracovati podle programu, nebo nepodávají prací, které by Vlastivědu jako dílo vědecké nesnižovaly. A na výši vědy dosavadní příspěvky vždy nestojí. To platí o svazcích místopisných, jichž spracovaní přece po Wolném jest daleko snazší. S opravdovou skepsí pohlížíme na část všeobecnou, kde jest potřebí ochotníků, ale vědeckých pracovníků. Dosavadní svazky nedávají mnoho naděje. „Přírodní poměry Moravy", „Morava za pravěku" jsou dobré, ale za to jsou slabé pětisvazkové Dějiny Moravy. Ve všeobecné části leží těžisko Vlastivědy, ale pochybujeme, že se dočkáme brzy rychlejšího vycházení, poněvadž Moravě se nedostává vědeckých pracovníků. Kdo ku př. nahradí Bartoše? Na dotazníky zde nelze spoléhati, jest potřebí konati vlastní studie. Přes to všecko přece nesmí Vlastivěda padnou ti, poněvadž pro poznání Moravy má velikou důležitost. Nedostatky, jimiž trpí, odstraniti, jest především úkolem rázné redakce. Scvrknou se sice svazky — však Slavíkovo Brněnsko není veliké — za to však budou prohloubené a z toho bude míti zisk nejen vydavatelstvo, které stále naříká na úbytek odběratelů, ale i dílo samo. Provésti pronikavou nějakou revisi programu, není třeba, ani už možné, ale provésti ji ve smyslu vytčeném, jest nutné.