jiné národnostní poměry než osada katastrální, nechtěje prý čtenáře v omyl uváděti přibližnými hranicemi. Referent s tím nesouhlasí. Tomu, kdo prohlíží mapu, jeví se Koloredov, Nové Zámky, Králec atd. jako nějaké jazykové ostrůvky, kterými nejsou; tím čtenář jest uváděn v omyl, a hranice, třeba přibližné, byly by zlem menším — ostatně konvencionalní hranice mezi jednotlivými osadami (na př. v příčině honitby) jsou. Počíná-li si autor tímto způsobem, pak pokrytí celého katastru tonem barvy patřícím pouze katastrální obci, ne všem osadám dohromady, jest jistě nesprávné.

Za to chváliti jest, že tam, kde na národnostní hustotu mají vliv osoby, jichž pobyt v obci jest nucený (trestnice v Mírově, blázinec ve Lhotě) užito jest téže zásady jako u obcí bez vlastního katastru; jest to pro nás tím důležitější, že ani úřední statistika v Lexikonu obcí nedává nám tu přesných údajů. Divím se, že Chytil neužil téže zásady při obcích s vojenskými posádkami: i ty se mění a tím také celkový národnostní ráz obce. *) Kdyby téže zásady se tu užilo, změnil by se barevný tón u Olomouce (31,9% C. — bez vojska jen 29,9% Č.) a u Hradiště u Olomouce (30% Němců — bez vojska jen 18% N.).

Obce rozlišují se ná mapě dle velikosti a označují se zvláštním způsobem osady (jež netvoří samostatných polit. obcí). Od osad neliší však autor části osad, jež nejsou samostatně číslovány (skupiny chalup, kolonie atd.) — rozlišení jich bylo by prospěšné. Že autor je na mapě označuje, lze vítati, zejména tam, kde v nich jsou jiné národnostní poměry než v hlavních částech (Vitošov u Hrabové, Hutě u Dol. Štěpánova, Nová Rohozná). Ale pak měly býti tyto části označeny důsledně : tak schází Třebářov Dvůr a Třebářov Malý v okr. mor.-třebovském, Vlčice u Loštic a j.

Jak na počátku řečeno, nepodává Chytil pouze národnostní obraz Moravy, nýbrž zachycuje i její stav kulturní a národohospodářský. Písmeny a číslicemi (těmito počet tříd ob. škol.) znázorňuje školství v obcích, písmem rozlišuje osady farní od těch, v nichž fary není,**) naznačuje úřady poštovní i stanice telegrafické, poštovní sběrny, záložny, družstva hospodářská (mlékařská, ovocnářská, lnářská atd.), sbory hasičské, instituce národní, podniky průmyslové, komunikaci atd. U obcí, kde není škola, fara neb poštovní úřad, naznačuje, ke které obci jsou přiškoleny, přifařeny a kde jest jich poslední pošta, a to vodorovnou čárkou se šipkou (kam chodí do školy), s poloviční šipkou (kde jest farní úřad) a s tečkou (kde jest poštovní úřad.) Myšlenka sama jest jistě výborná a s radostí bude přijata všemi, ale způsob provedení pokládal bych zase za pochybený. Kde jsou osady sobě blízké, nebo kde jsou ještě značky jiné, tam toto označení stalo se zcela nezřetelným, někde vůbec nelze je rozeznat, srv. na př. Teodorov na Zábřežsku, N. Zámky u Litovle, Svinov na Mohelnicku, Bezděkov v témž okrese, St. Trnávka v okr. mor.-třebovském atd.; zejména jasně nemožnost takového označování vidíme v okolí olomouckém. Nejvíce nedůsledností najdeme při osadách, jichž příslušnost k obci tam, kde nebylo třeba naznačovati hranice, označuje vodorovnou čárkou. Patří-li osada poštou, školou a farou do hlavní obce, označuje to autor někdy úplně (srv. na př. Geblov, Novosady v okr. olomouckém, Lhota Jobova na Poličsku atd.), někdy pouze vodorovnou čárkou, což by