str. 149
Jak viděti jsou kriteria, jimiž se spis. řídil seskupuje bulharské povídky lidové, čistě vnější a nemají z valné části nic co dělati s vlastními základními sujety. Seskupeny tu na mnoze látky, které nemají nic společného, leda že dívka jest nespravedlivě a krutě pronásledována. Ku podivu, že se dr. Arnaudov nepřidržel nej důležitějšího dělidla, že totiž nerozdělil povídky lidové mimo legendy, bájky a anekdoty ve dvě hlavní skupiny: I. báchorky, t. j. povídky, v nichž více méně důležitou úlohu hraje živel nadlidský a nadpřirozený a 2. vlastní povídky, t. ř. novely. O t. ř. „schwanku" se nezmiňoval, a nevíme, chtěl-li povídky toho druhu vřaditi do kruhu „anekdot". Než jest nepochybně i mezi těmi druhy povídkovými jistý rozdíl.
Rozdělení „legend" bylo celkem snadné. Než i zde nevedl si spis. po našem soudě všude správně, ku př. povídku o pravdě a křivdě mnohý by asi v tomto oddíle nehledal (str. 82 pod č. 31), ani celý ten kruh povídek o osudu a jeho nevyhnutelnosti (str. 83 sl.), jak o Marku bohatém (č. 32); tu jest také zařáděna verse legendy o Placidovi-Eustachiovi (č. 41), aniž by se ovšem bylo na tu souvislost poukázalo. Poslední část o zvířecích látkách, o bajce nedává podnětu к poznámkám, leda že asi ne zcela právem sem zařáděna látka o kocouru v botách (str. 103 č. 12). J.Polívka
*
Двадесет српских народных ириповедака. С цредговрром и с белеш-кама за извор и паралеле текста издао проф. Апдра Гавр и лов и h. {Изданье кньижевне задужбиие ILinje M. Коларца т. 112.) Београд 1906, str. 104.
Jest to první sbírka srbských pohádek opatřená komentářem a bibliografickými poznámkami. Vydavatel použil k svým účelům výhradně takřka některých prací prof. Maretiče a mých, pokud mu byly právě přístupny. Nevyužil však bohužel ani jihoslovanských publikací, které i jemu, jenž nyní za svým povoláním působí vNiši, dosti daleko od srbského centra literárního a vědeckého, přece mohly býti přístupny, jako Soíijský Соорппкъ за пародии умотвореппя aneb Záhřebský „Zborník za narodni život i običaje južnih Slavena". A tak jsou jeho poznámky a vysvětlivky dodané jednotlivým číslům dosti skromničké a kusé. Ref. zajisté s velkým uspokojením viděl, když až na dalekém srbském jihu došly jeho práce povšimnutí a že jich bylo užito vydatně, ale nemůže zamlčovati poznámku, že neměl při svých komentářích k různým pohádkovým sbírkám na mysli, aby jiní jen vypisovali z nich bibliografické poukazy, než více, aby na jich základě se pouštěli do hlubšího studia různých těch látek a motivů.
Pohádky v této sbírce otištěné nejsou zcela přesně podány v ryzém původním znění. Menší polovici, 9 čísel zaznamenal p. Andra Gavrilovič sám a jest vší chvály hodno, že o vypravovatelích a pomocnících svých podává obšírnější zprávy. Však v těchto do daleké většiny v Niši aneb v okolí Nišském zapsaných pohádkách naprosto setřen jest onen zvláštní dialekt, který známe nyní dosti dobře z povídek některých spisovatelů srbských, St. Sremce, pí. Jeleny Jov. Dimitrijevičovy, M. T. Goluboviče. Ostatní povídky dostal vydavatel z druhé ruky; 7 čísel zapsal jemu jistý mladík nedávno do Bělehradu z Hercegoviny přistěhovalý, dvě zapsal mu jistý kandidát učitelství, a dvě dodal mu jistý literát, a u těchto připouští vyd. sám, že je sepsali „dle vlastní své znalosti pohádek lidových".
