str. 151
verse nezná, co se dále vypravuje jinde Waldau Böhm. MB 656 Slov. Pohľady 1895, str. 385, Сборн. Мат. Кавказ. XIII, odd. 3, str. 289.
Č. 13., str. 77 sl. Dva sluhove, hodný a zlý, závodí, čí mzda jest spravedlivě zasloužena, a sice má se to ukázati z toho, čí dým z koupeného tymianu stoupá rovně k nebesům. Srv. Bosan. nar. pripov. redovn. omlad, bos. 140, Шапкаревъ Сборинкъ VIII, str. 18, č. 12, Сборн. за нар. умотвор. XVI—XVII, II. Матер., str. 330, Simrock Deutsche M. 363 (novořecká) Аеанасьевъ Нар. рус. ск.3, 48, 53, Худлковъ Великорус, ек. III, 77, č. 95, Романовъ БЪлорус. Сб. VI, 486, č. 54, ЕтнограФ. 36ipn. XIII, 173, č. 353, XIV, 243, č. 41.
Č. 14., str. 81 sl. Kovář byv pohostinný k dítěti Ježíši, dostal ranec, který dává peněz, co si jen přeje. Všickni, kdož nechovali se vlídně k Ježíši, těžce byli potrestáni.
C. 15., str. 85 sl. Žito má tak krátký klas, proto že lidé byli skoupí vůči Matce boží a Synu. Kůň jest nenasytný, neboť nechtěl jich přenésti přes vodu, srv. Eth. 36ipn. XII, str. 75, č. 84, proklet z jiných příčin (táhl slámu z jeslí) Krauss Sag. Mär. Südslav. II, č. 68. КарапиЬ II, 216 Этногр. Обозр. LI, 7.
Č. 16., str. 87. Legenda o zbožné dívce, která každý den se stává krásnější, a o dívce bezbožné, která každý den jest šerednější.
Č. 18., str. 95 sl. Verse k povídce o rozbitém hrnci mléka. Srv. Archiv f. slav. Phil. XVI, 319; XIX, 259, č. 148; XXI, 270? č. 180, Етногр. Збирнiк. VI, str. 182, č. 408, Montanus Schwankbücher ed. Bolte, str. 303, 603, č. 53.
Č. 19., str. 99. Člověk, nalézá se, vybíraje hnízdo, ve velkém nebezpečí, slibuje bohu i všem svatým vše možné, ale vezme slib zpět. Srv. Zbornik za nar. život juž. Slav. VIII, 174, č. 45, Archiv f. siebenbürg. Landeskunde XXXIII, str. 412, 428, č. 12, 19.
С. 20., str. 101. „Králík a zajíc". Zajímavá verse k známé ezopské bajce o myši městské a polní (Ezopovy fabule vyd. A. Truhlář, str. 64, č. 12.), která namnoze pronikla do lidu, srv. Curtze Volksüberlief. Waldeck. 180. Kolberg Chełmskie II, 122.
Č. 23, srv. též Wisła XIX, 220 sl. (vlastně moucha a blecha).
J. Polívka.
*
H. H. Впноградовъ: Великорусскш вертеш. Изъ „ИзвЪстШ Отд. русск. яз. и слов. Акад. Наукь". Т. X. кн. III. и IV. С. П. Б. 1905. Str. 42.
О jeslích maloruských známe mnohem více než o velikoruských. Speciální práce N. Markeviče »Обычаи, повЪрья, кухня и напитки ма,лоросслянъ« (Kiev. 1870), G. Galagana »Малорусски! вертепъ» s předmluvou Р. Žite-ckého (Kiev 1882), N. Petrova »Старинный южноруссшй театръ и въ частности вертепъ« (ibid. obě stati vytišt, v »Kievske starine«), A. Malinky »Къ исторш народнаго театра (»Этногр. ОбозрЪше» 1897) a také práce rázu všeobecného A. Archangelského, A. Alferova, A. Veselovského, Р. Mo-rozova, Р. Pekařského, В. V. Peretce, N. Snegireva a j. jak zřejmo věnovaly nejvíce pozornosti maloruským, běloruským a polským jeslím.*) Nedávno
*) Bohužel ani jeden z těchto badatelů nezpracoval velmi zajímavé texty rumunské. Předpokládáme pro ně ruský původ, neboť v nejrušnějších místech herci si nadávají rusky. Příležitostně seznámíme s nimi čtenáře. A.J.
