našel • spisovatel text ruské lidové hry dramatické, setkal se na Volze s dvěma majiteli loutkového divadla, neb, jak oni sami sebe nazývali, s »rajesniky«. Po dlouhé námaze seznal spisovatel repertoir těchto »nositelu« lidové dramatické poesie. Uměli jej zpaměti, ale za představení leccos změnili, třebas jeden z nich měl kus napsaný. Tento kus nese název »Смерть царя Ирода«. V ní účinkuje velmi mnoho osob: car Herodes, dva andělé, tři králové, pastýř, šest vojínů, Rachel s nemluvnětem, kněz, smrt, čert, dva židé, cikán, měřič, jeho žena a dvě »dívky z Valdaje«. Reči herců nemají namnoze žádný smysl, patrně, jest třeba hledati v základním textu několik vrstev a polských pramenů, které se při ústním podání zkazily к nepoznání. Kus jest složen z lidových rčení a dosti zábavných. Obsah hry jest následující:

Scéaa představuje trůnní sál Herodův a tu jest také umístěna jeskyně; na zadní stěně stojí řada nehybných vojínů. Především přes scénu přejdou dva andělé se svícemi zpívajíce: „ДЪва днесь . . ." Za nimi jde pastýř, který žene dvě ovce; zpívá a modlí se před jeskyní a také odejde. Po odchodě pastýřově přicházejí se klaněti к jeskyni tři králové; chystají se к Herodovi, ale tu objeví se anděl a radí jim jiti »jinou cestou«; načež králové zpívajíce odcházejí. Dále vchází Herodes, posadí se na trůn a po číná svoji řeč takto:

Touto větou chce, jak patrno, ukázati svoji moc, aby dále mohl říci větu, v níž hrozí vyhubiti mláďátka betlémská. Volá vojíny a káže zabiti nemluvňata. Vojíni odpovídají, že už zabili všechna nemluvňata, ate že jen jakási Rachel nechce dáti své dítko a sama že přišla k Herodovi. Herodes vzkáže, aby ji přivedli do trůnního sálu. Rachel vstoupí s děckem. Herodes káže zabiti nemluvně. Rachel padá na zem a pláče; objeví se anděl a těše ji odvádí. Ihned po odchodu Rachelině objeví se kněz a hrozí Herodu »s drzostí«, že za jeho zločiny:

»Пршдетъ гибель д ябель и поберетъ чортъ душу твою и кости.«

Hrozba se ospravedlňuje, ale kněz odpovídá: «Номентуй — поментуй на томъ свЪтЪ — бездна. Смола, дяготь будешь пптатп . . . Аментъ.«

Kněz odejde a ihned za ním objeví se Smrt. Bez srovnávacího prozkoumání textu nemůžeme pochopiti slova smrti: »Азъ есмь малахииья«. Smrt hrozí Herodovi, ale ten chce s ní bojovati. Ona však povolá na pomoc svého bratra — čerta. Smrt usekne hlavu Herodovi kosou a vezme ji s sebou, a Herod propadne se spolu s čertem. Po této scéně přestává vše, cokoliv vztahuje se k Herodovi a počínají se úryvkovité scény s úplně novými osobami. Přijdou dva židé a mluví »plačtivě« několik nesmyslných slov, načež objeví se cikán »hrozného vzhledu« a začne je pro nic za nic tlouci holí, říkaje při tom, že oni ho písní zabili. Potom cikán nutí židy tancovati a zpívati. Na konec ještě jednou udeřiv židy cikán odchází s jedním z nich. Druhý pak žid klepá na anděla v naději, že „Ангелушка его на, небо возьметъ." Ale místo anděla přijde čert a odnese žida do pekla. Potom odehrávají se po sobě dvě scény: měřič a jeho žena a dvě dívky z Valdaje, ale obě tyto scény omezují se na tanec. Na konec objeví se cikán, který pronáší nesouvislou závěrečnou řeč, načež jest konec celému představení.