Lnářství na Ceskotřebovsku.

Lnářství a plátenictví! V těch dvou pojmech úzce združených kryje se vedle rolnictví téměř vše, co o českém venkově, zvláště horském, z dob od let 1860—50 na zad říci možno. Lnářství, jímž rozumí se nejen pěstování lnu, nýbrž i jeho zpracování, plátenictví pak, kteréž se nevztahuje pouze ke tkaní, nýbrž i к bílení, barvení a válení pláten, zabíralo v oněch dobách vyjma rolnictví téměř všecku činnost venkovského lidu. A přimyslíme-li si k tomu ještě živé trhy lněné a plátěné, pak máme před očima hemžení a klo-potnou pilnost mravenčí, kdy tisíce velkých i drobných rukou pro nepatrný poměrně výdělek dnem i nocí čile se pohybovaly.

Z toho obsahuje tato stať pouze první část a sice z nej východnějšího cípu vlasti naší, t. z Lanškrounská a některých obcí náležejících do okresu Litomyšlského. Poněvadž pak hlavním dějištěm popisu mého je město Česká Třebová s nej bližšími obcemi Kozlovém, Přívratem, Parníkem, Lhotkou a Dlouhou Třebovou, dal jsem obrazu svému název L. na Ceskotřebovsku. Obce Řetůvka a Říčky mají na blízku město Ustí n. O., Sudi-slav město Brandýs n. O., Čermná a nejvýchodněji položené Herbotice mají nejblíže do Lanškrouna.

Vylíčiv pěstování a předení lnu, jak se tehdáž dálo, uznal jsem, že by obraz můj nebyl úplný, kdybych do něho nepojal oblíbené tehdáž přástvy, t. j. schůzky přástevníkův a přástevnic. V popisech a vypravováních mých snad mnohý čtenář bude to ono postrádati. Připomínám, že věren jsa nadpisu článku nepřijal jsem do něho nářadí, jmen, způsobů, práce, pověr, pranostík a p. od jinud vzatých. Ježto pak ve jmenované příčině liší se od sebe i jednotlivé obce popisované zde krajiny, volil jsem metodu soubornou, líče způsoby a tradice po jednotlivých obcích za sebou, aby tak různosti lépe vynikly a zvláštní ráz jednotlivých obcí, zakládající se jednak na povětrnosti krajiny, jednak na zámožnosti obyvatelstva, od druhých se odlišil.

Co do jazyka přidržel jsem se v důležitých částech mluvy lidové. *)

Herbotiee. Len se sil po žitě, ku kterému se hnojilo chlévským hnojem. Strnisko zamísilo se hned po žních (ku konci srpna nebo na zač. září) a neuvláčelo se. Na jaře (v dubnu) se zvláčelo a při setí rozházel se popel a se semenem zadělal. Na měřici pole dávali 15—20 věrtelů (půlměřic) popela.

Kozlov. Silo se po ovsu. „Na zejmu" podorali, na jaře se měkkota zvlá-čela, povozila hnojem, který se zaoral, a pole se nechalo do zasetí (14.—15. června) ležeti. Pak se „naoralo ke lnu", aby se hnůj promísil, zvláčelo se opět a len se sil.

Říčky. Pole se na zimu zoralo přes jednu brázdu, na jaře se uvláčelo a pohnojilo, hnůj se zaoral a opět se dobře uvláčelo. Kdo hnojil v podzimku, oral teprv na jaře.