Sudislav. Sili namnoze po ovse. Napodzim se trochu pohnojilo a mrva se zaorała. Zjara se často ještě jednou hnojilo, mísilo a před samým setím oralo se ještě jednou. Kdo zjara podruhé nehnojil, oral pouze před osetím, uvláčel jako při setí obilí a po setbě přib ranil dvakráte záhon. Později začali zaseté přivalovati.

Česká Třebová. Příprava půdy jako ku bramborům. Po lnu očekávali dobré žito.

Vůbec. Len žádá odpočatého pole, možno-li úhoru a vůbec dobré úpravy. Přijde však taky na štěstí. Parnický Š. jednoho jara ani nepodoral, nemaje kdy, až к setí naoral a zavláčel. A len byl neobyčejně vysoký a hustý. (Snad rozhodla zachovalá vlhkost půdy.)

Ve zdejší krajině nesil se len schválně pro semeno; hledělo se, aby dal dobré vlákno, a proto se bralo zrno odpočaté, 5—7leté. Platila zásada, čím starší, tím lepší. Pakli se domácí semeno vyšilo, opatřili si nové, t. cizí, ruské, a rozeznávalo sepernavské, vindavské a r i ž s ké**) Jezdili pro ně do V r a t i s 1 a v i, kde ho byly veliké sklady.

Kozlov. Dle popisu lidového má len jen jeden stonek stéblo, neob-noží v zemi jako osení, ale obnožuje u vrchu (rozkládajíc větvičky). „Rigauš" má silnější stéblo, které obsahuje mnoho zbla (dřeně), dává vlákno tlustší (hrubší) a ovšem mnoho p a z d e ř í. Zato více obnoží, má t. mnoho vršků i hlaviček a jest tudíž s e m e n a t ě j š í než ,,p e r-n a u š", jenž má steblo slabší a pouze 2—3 obnože. Pernauš slynul jemným vláknem, které se dobře předlo. Co do barvy dával rigauš len žlutý, pernauš černější (viz Č. Třebová). Rostoucí rigauš měl stébla zelenější, proto mu též říkali zelenáč. U rigauše se při tření větvičky zurážejí, čímž se vlákno zkrátí. Pernauš roste výše a má poměrně (k dřeni) více vlákna.

Říčky. „R ignavské lníně**) dává lepší semeno (olejnatější) a více, zato však vlákno hrubší. Hodí se tudíž dobře „pro semeno". ,,B er-navské" dává vlákno delší a jemnější. Kdo chtěl míti hodně oleje, sil ono, kdo lepší „len", sil toto.

Česká Třebová. P e r n a v s k é semínko dávalo vlákno barvy zelenavé, vindavské žluté a jemnější. (Tudíž ze tří jmenovaných druhů nejjemnější.) V Č. Třebové měli rádi toto semeno.

Přivážením a prodejem „nového" semínka zabývali se někteří rolníci, kterým se říkalo handlíři se semínkem. V okolí Brandýsa n. O. byli známi jako handlíři Fiedler z Německých Libchav, Viktorin ze Skrov-nice a Rozbilkové, jeden z Voděrad, druhý ze Sv. Jiří. Semeno dávali na úvěr. Z dlužné částky platil se úrok.

Na Litomyšlsku handlovali se semínkem Maloch sloupenský a Sedláček litrbašský. Ti i prve jmenovaní jezdili s povozy až do Vratislavi. Cesta vedla je přes Kladsko a Vartu. Semínko dostávali tam v bečkách, po dvou měřicích. Míra byla dobrá, dle naší přebývaly vždy 2 až 4 čtvrtce. Na Litomyšlsku prodávali bečku za 32 zl. vid. čísla, na Brandýssku za 20 zl.