nebydlel, bylyť malé. Pazderníkův ani vždy nebylo; kdo třel, sám si i sušil. V sušárně bylo na kozách lešení, na něž se len v snopkách (nikoli v otepích) stavěl; dolní vrstva řítovím (odeňky) dolů, horní vrstva řítovím vzhůru. Při tom dbáno, aby se nepokřivil. Někdo len nestavěl, nýbrž ležmo na sebe kladl, že se ho tak více vešlo. Rovnání obstarávaly t ř e d 1 e (když pa-zderníka nebylo). Pazdeří odvezl si hospodář, obložil jím chlévy a v zimě podestýlal dobytek. Byl-H pazderník, dostal od sušení máz dobré kořalky, buchtu dvakrát skládanou a 40 kr. nebo 1 zl. r. č. beze stravy.

Obraz 2.Pazderna v Herbortioích.

I. Pohled. — II. Půdorys. — III. Řez příčný.

V Herboticíeh byla jedna pazderna asi 200 m. za obcí. Patřila ёГ.Ь o v ní k o v i (starostovi) J. Beranovi. Pazderník v ní nebydlel. Dostával denního platu 30 kr. r. č. ke stravě nebo 60 kr. beze stravy. Otýpky rozvazoval a len rovnal v snopkách na polenie i, vyvýšenou to podlahu, dvěma vrstvami na sebe. Podlaha tato byla řídká a skládala se obyčejně z polenie, dlouhých to dřev bud „kulatých" nebo rozčísnutých. Pazderník