Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 176

Aby trdlice pokojně stály, byly zatíženy kameny. Tředle mimo to jednou nohou ještě trnož přidržovaly. Nad sebou měly v i d ý 1 k o (bidélko), na něž se vytřené hrsti přehazovaly.

Bylo-li na bidle hrstí sf к 1 o u b, tak se ž e m ň o v a 1 o. Vzaly se vždy dvě hrsti, urovnaly к sobě, na konci, jenž se v dlani držel, několika vlákny omotaly, aby se len necuchal, a ž e m ě byla hotova. Tu si dala tředle, aby se nemeškala, pod levé paždí a vázala druhou zemni, pak třetí, čtvrtou i pátou. Když měla takto hotovou pětku, položila ji přes trdlici a dělala druhou, aby byla desítka. Šest pětek neboli tři desítky vzaly se dohromady, vrchy se smáčkly к sobě a jednou zemní stáhly ve svazek, jenž se nazýval kloub. Měl tedy kloub 60 hrstí neboli 30 zemní, 6 pětek či 3 desítky. Hotový kloub položil se stranou, kde nepřekážel a kde na něj pazdeří nepadalo, a třelo se dále.

Z otýpky surového lnu bylo г/ъ kloubu, ze 3 otepí také 2 klouby. Ne-bylať míra stejná, jak která tředle měla velkou ruku.

Usušený len musil se hned tříti, než opět vlhkostí natáhl, sice špatně pouštěl. V pazderně byl chráněn před vlhkem, mohlo se tedy tření na ráz dokončiti. Jinak bý-valo na slunci. Tu se musilo spěchati, aby se aspoň napolo vyčistil, dokud byla dřeň ještě křehká. Proto se aspoň ochřastal, jiný den, když se znova usušil, teprv se načisto třel.

Kde teď ještě pěstují len — jako v horách u Lanškrouna — bud ho ani nečistí a prodávají tak surový do továren, nebo mají na tření složité stroje, „mašiny", jež pohánějí koňskou silou.

13. Tředle a jejich mzda.

Ruční tření byla práce namáhavá a mohli ji zmoci jen zdraví, silní lidé. Kde si po domácku sušili len v peci, postačili jej vytříti také domácími lidmi. V malém hospodářství, sušil-li se na slunci, též nikoho nejednali. Ale když se sušil v pazdernách, to nešlo; tu se musilo celé postavení jedním rázem v několika hodinách vytříti, sice se práce zpronaložila. Najímaly se tedý tředle. Byly to nádennice nebo ženy chałupniku. V pazdernách stály, poněvadž se třelo z většiny v zimě, v malé jizbě těsně vedle sebe. A tu nebylo hnutí a prachu až hrůza. Poněvadž dostávaly někde, ba téměř všude při práci kořalku, naučily se ji piti a domáhaly se jí všelijakými způsobem. Rozveselené kořalkou prováděly nepřístojnosti, zpívaly neslušné písně a vůbec zjednaly jménu tředle nedobrou pověst, tak že platí posud za příhanu. Možno, že se jim časem křivdilo; avšak zprávy o jejich bujnostech znějí souhlasně. V jejich prospěch se udává, že byly zdravé a silné a těžkou práci svou že vytrvale až ke konci provedly.

VČeskéTřebové přicházely tředle do pazderny mezi půlnocí a třetí hodinou ranní. Len třely v síni nebo za pohodlného počasí venku, vytřený zrovna skloubily. Když pazderník vynášel poslední náruč ze sušárny, volaly radostně: „Už nesou nevěstu! Nevěsta je tady!"

Výdělek byl poměrně к práci udělané skrovný jako tehdejší všecka mzda vůbec. Práce trvala asi 12 hodin (s malou přestávkou). Plat byl od kloubu, několik krejcarů v šajnech. Kromě jídla dostala každá od vytření celého nastavení čtvrt bochníku chleba, kořalku a z každého kloubu zemni lnu.

V Přívratě měli pazdernu, že vyžadovala 12—13 tředlí. Tříti chodilo se o půl noci. Když se přišlo poprvé tříti, tedy tředle, která_neivífi& í13-" třela, stala se královnou nad tře dl e m i. Všecky jí musily býti po-


Předchozí   Následující