dostaly opět dolek nebo 1/i bochn. chleba a každý den též 2 žemě lnu, jimž se říkalo významnně harcovnice. Na penězích měly málo, 3 kr. r. č. od kloubu.

V Herboticích užívaly jen jednoho druhu trdlice; na té len nejprve ochřastaly a pak i vytřely. Třenice dostávaly od kloubu 4 groše šajnu (i64/ó h) a stravu. Len se třel doma (ve statku) a začal se v tu hodinu tříti, kdy se přivezl z pazderny, třeba hned po půlnoci. Třenice dostala hned krajíc chleba, ráno kyselo а к němu zase kus chleba nebo jabka (zemčata), v poledne polévku, „kašu", nadívaninu (pečené jáhly nebo krupky), klapítky (bramborové slejšky) a p. Také v H. „vítaly" muže, když mezi ně přišel. Bud ho poházely pazdeřím, nebo ho povalily a na holou kůži mu nacpaly pazdeří, co se dalo, zvláště svobodníkům. Kdo chtěl tomu ujiti, musil dáti na kořalku.

NaParníku bývalo v Řehákově pazderní 11 tředlí. Přicházely, když se rozednívalo. К snídani mívaly zelnou polévku a jabka (zemčata). V 10 hodin, jak nyní jest druhá snídaně, nebylo nic, až oběd. К obědu měly kroupovou nebo bramborovou polévku, po ní hrách, pak kaši krupičnou, dolky s ovo-covkou a na konec nadívaninu. Od té obyčejně již málo snědly a rozdělily si ji buď na dolek nebo na krajíc chleba, jejž také obdržely. To si pak nesly domů. Kořalku nedostávaly, zůstaly tedy střízlivé a „nic se nekutilo". Každá si hleděla svého, „div že se nestrhaly, aby si více vydělaly". Byly to ženy chudé. —

V nynější době, kde se pěstuje ještě len jako na př. v Herboticích, mají na tření stroj o 24 válkách (i2krát 2), jenž chrasta či podle nového vyjádření „rumluje", protože dělá velký hlomoz. Za usušení i ochřastání na stroji platí se majiteli od postavení 14 K. Pak se len ještě na trlicích tře, při čemž třenice dostává od kg. váhy 6 h a za přidánek libru chleba na den. Takto vytřený len prodávají lnářům (do Šilperka, Čeňkovic a j.) v průměrné ceně 80 K za q. Surový len tam málokdo prodává.

*

Na sv. Lucii se nikde len netřel. U Tončinů v Herboticích prohodila jednou třenice, když jí soused domlouval, proč tře na svatou Lucii, lehkomyslná slova: „Lucie sem, Lucie tam!" V tom okamžení místo pazdeří lítaly jiskry od trdlice. Polekaná arci práce nechala.

Sv. Lucie má rozštěpenou hlavu (od mučení). Tře-li někdo na její svátek, padá jí pazdeří do rány a ona smělce za to trestá.

Trdlici čili křapačce říkalo se žertovně křapatá macecha. Macecha, že tahá, škube len jako macechy v pověstech za vlasy, křapatá, že křápe, tluče.

Třeba objasniti ještě, jak se vázaly při tření klouby. Výše bylo pověděno, že se dvě hrsti u vrchu otočily několika vlákny a tak povstala zemně (žemnička) s hlavičkou nahoře. Pětka otočila se pramínkem, t. j. větším množstvím vláken, kloub pak svázal se nahoře celou hrstí. Na ouvazku byi kloub ztloušti lidského krku, dole však široký jako „nafouklá sukénka děvčátka".

Vytřený, ale nevochlovaný len nazýval se hrubý. Pokud ho bylo nad domácí spotřebu (v hospodářstvích) vozil se na t r h (do Ústí, České Třebové, Lanškrouna, zvláště však do Litomyšle).