Zmínky zasluhuje ještě babina, kterou někde též koudelí nazývali, ač nesprávně. S vrchu bylo praveno, že při drhnutí polámaly se některé stonky a padly na zem, nebo zachytily se a uvázly v hřebene. Rovněž při tření spadávaly krátké a polámané stonky, zvláště byl-li len přeschlý. Něco se též při sbírání rukama utrousilo, něco na trdlici zachytilo, najmě byla-li tředle nešetrná. To vše dávalo babinu čili háčky. (Srovnej hatiti se, t. j. scuchati, též hatě.) Nejvíce babiny nadělal krátký, špatný len, což ovšem byla pro hospodáře citelná ztráta. К čemu se na statcích babiny užívalo, bylo též pověděno. Avšak šetrní a bedliví hospodáři zužitkovali i tento poškozený len. Sebrali jej jemně v chumáče, lámali i třeli, ač jinak než len pěkný. Mačkali jej totiž všelijak na trlici, aby jim z ruky nevypadal, obraceli jej a tak říkaje valchovali. Vytřený sbahli pak v trubky jako koudel. Len takový po vyvochlování předl se na hrubém kolovrate; dával přízi těžkou, ale pevnou, z které se dělalo plátno na pytle, plachty a j., u chudých i na obleky.

Vytřený len sečesáčivochluje. Práci tu dělával na statcích sám hospodář, někdy hospodyně nebo děvečka. Vochlovalo se ob čas, pokud bylo třeba, nikdy do zásoby (leč velmi zřídka). Proto se to stačilo podělati domácíma rukama a nejednalo se.

Len se česá navochlovačce ; pracující sluje též vochlovačka, pokud se týče vochlovač.

Vochlovačka jest stolice se sedadlem vzadu, v předu s držadlem podobným dvěma srnčím hlavám majícím otevřená ústa. Do úst vloží se vochle.

V o c h 1 e jest prkénko, na němž připevněn jest plech se řadami ostrých drátěných ostnů. Dle hustoty ostnů rozeznávaly se troj e vochle: řídké čili šestiřádkové, husté = sedmiřádkové, nejhustší = o s m i ř á d k o v é. (V Herb, měli 4—5—a 6ti řádkové).

Poprvé česal se len na řídké vochli. Tu strhovali první, hrubší vlákna či kůru (Kozl.), které říkali (v Č. Tř. a Kozl.) s t r ž k y, jinak koudel. Rozvázal se kloub, vzala se desítka, rozpletla se u vrchu a rozvázaly se i zemně. Vochlovalo se po hrstech nebo i po celých zemních. Hrst držela se u jednoho konce pravou rukou, levicí se druhý konec nadnesl a hrst se spustila na vochli tak, aby prostředkem dopadla na hřebíky. Pak táhlo se к sobě. Nadnášení či nadhazování a tahání opakovalo se pozorně, aby se len zbytečně necuchal a pouze hrubá kůra se vyčesala. Když byla jedna polovice vyčesána, uchopila se hrst za vyčesaný konec a vochlovala se druhá' půle. Ob čas se hrst v povětří v y-šlehala (vyfofrovala), aby pazdeří vypadalo.

Len jednou či na řídko vyčesaný předl se na komisní, t. j. hrubší zboží, byl-li určen к prodeji. Na jemnější plátna vochloval se podruhé, n a h u s t o. Druhá koudel, t. odpadky zachycené mezi hřebíky, byla jemnější a slula p a č í s k a ; ta hodila se na hrubší plátno pro domácnost. Kdo chtěl obdržeti zvláště jemný len, česal jej potřetí na osmiřádkové vochli, což se však málo dělo. Z hrsti vytřeného lnu vyvochloval se tenký p r a-míne k.

Aby se len po vyčesání necuchal a pohodlně uschovával, skroutil se v rozličné tvary. Nejjednodušší způsob byl, že se spletl v rulík, jemuž se říkalo krucek, krůček nebo dle německého koj tle. Počet pramínků do krucku stanovil se libovolně; avšak obyčejně jich dávalo se 6. Pramínky