LITERATURA.

Šimla Village Tales or Folk Tales from the Himalayas. By Alice Elizabet Dracott. London, John Murray, 1906, str. XV-f-237.

Každá nová sbírka východních, zvláště indických pohádek jest tím více vítána, že přinese stále hojnějšího materiálu pro bezpečnější stanovení poměru našich evropských tradic lidových к orientálním, indickým. Přítomná nejnovější sbírka je z.okolí vyhlášeného klimatického místa Šimly na úpatí středního Himalaje. I tam dle slov vydavatelky začínají lidové tradice mizeti a uchylovati se ,,se zpěvem ptáků i s vůní květin" z těchto letních sídel vyššího světa indického do vzdálených údolí i odloučených od světa osad, kde se za studených zimních nocí sbírá lid, mládež se starci poslouchati často opakované povídky. Povídky v této sbírce vydané byly zapsány všecky dle možnosti přesně podle vypravování selských žen z tohoto kraje. Sběratelka byla vyzvána, aby si také od muže z toho kraje, který byl vyhlášen jako dobrý znalec místních tradic lidových, dala vypravovati několik povídek. Avšak zamítla tuto nabídku, neboť již od mnohých žen z tohoto lidu slyšela povídky namnoze groteskní, které pak vyloučda z této své sbírky, ježto „se nehodily pro tisk." Výslovně pak vydavatelka připomíná důrazně přesnost svých zápisů, jakož i vydaných jich anglických překladů. Mezi čísly této sbírky čteme verse hojných známých látek a motivů, verse svérázné a zajímavé. К některým číslům podáváme několik skromných poznámek.

Č. 5 str. 6—n. „Pravá matka." Kníže měl sedm žen, ale žádných dětí. Starý fakir poradil mu, aby dal jisté ovoce každé ženě své. Kníže dal všem, jen na sedmou, bydlící ne v jeho paláci, než ve své chatě, zapomněl. Ony ženy sotva okusily ovoce, hned je zahodily. Sedmá dala všecky kusy sebrati a snědla pak je všecky. Po čase porodila šest synů a sedmou dceru. Baba ji oslepila, odňala jí děti a zahodila je, ale bezdětná žena hrnčířova je našla a přijala za své. Když po čase ony ženy knížecí zvěděly, že děti ty přece žijí, poslaly onu babu, aby je zabila. Hrnčířova žena oživila je krví z prstu starého fakira. Potom je po druhé jí zabila, ale tu již nevěděl starý fakir pomoci, než poručil, aby udělali sedm hrobů a do osmého pochovali fakira samotného. Z hrobů bratrových vzrostlo po čase šest stromů mangových, z hrobu sestřina libovonná růže a z hrobu fakirova sladce vonící strom. Růže mohla utrhnouti pouze vlastní matka. Sotva spadly růže a pokryly matku, otevřel se hrob starého fakira, fakir ožil a přivedl bratry a sestru, vypověděl vše o krutosti oněch šesti žen knížecích atd.

Č. 7. str. 15—19. „Nevěsta hadova." Nevěsta nemá se ptáti muže, zakletého v hada, na jeho jméno jako jinde po jeho původu. Clouston Popul. Tales and fictions I., 208. Steel-Temple Wide-awake Stories 309. Crane Ital. pop. tales. 2 sl. i.

Č. 8. str. 20—30. „Moc osudu." Kníže ptal se svých šesti nevdaných dcer, jsou-li spokojeny se svým osudem. Pět odpovědělo oddaně, že jich osud jest v rukou otcových a že jsou spokojeny. Šestá nejmladší však, že její osud není vnicích rukou, a všecko se stane, ať si to otec přeje čili nic. Rozlobený otec dal ji odnésti do hlubokého divokého lesa. Její oddanými a vroucími modlitbami byl bůh Mahadeo tak pohnut, že jí posílal pokrm i vodu, že dal jí najiti poklad, jímž si na tom místě dala vystavěti nádherný palác. Tu ji potom otec vysoce překvapen našel. Po čase vydal se na cesty a ptal se dcer,