str. 184
klam, chtěl ji potrestati. Ale macecha jeho předešla tomu a působila k tomu, aby sám sebou dokázal pravdivost onoho přísloví. Způsobila, že byl odnesen do říše jisté víly. Ta ho laskavě přijala do svého domu, zakázala mu jen přístup do čtyř komnat. Ale on zákaz ten. záhy zrušil, aniž to mělo záhubné proň následky: v první byl kůň, a ten ukáže mu celý svět a též tajné místo, kde víly tancují; v druhé byl slon, i ten mu ukáže divy světa, v 3. byl velbloud a ve 4. osel, a ten donesl ho do jeho země zpět. Sejde se tam se svou macechou!, přisvědčí, že by sám zabil svého syna, a tím ukázal pravdivost uvedeného přísloví.
Č. 44, str. 166—-173. ,,Abul Hussain" opit od krále, donesen do královských komnat, oblečen do královských rouch a byl den králem. Srv. Kohler, Klein. Schrift. L, 68; Chauvin, Bibliogr. arab. V., 273. V druhé části povídky vypravuje se jiný kousek Abulův: on přiběhne naříkaje ke králi, že žena jeho zemřela, a ona ke královně, že muž zemřel, a tak oba vymámili dary. Srv. Chauvin op. c. V.„ 274. Stumme Tunisische M. П., 113. Leo Reinisch, Die Somali-Sprache, 173 č. 47. Sadok Barącz, Bajki fraszki 23 sl.
Č. 45 str. 174—179 „Kouzelník a kupec". О různých metamorfosách lidí ve zvířata, mimo jiné jak žena čarodějnice přeměnila svého muže ve psa, pes utekl, potom nabyl opět lidské podoby a přeměnil pak ženu svou v oslici; povídka nezřídka jinde, také u nás na západě lépe se vypravuje. Srv. Národop. Sb., IV.—V., 134 č. 19. Chauvin, Bibliogr. arab. V., 149.
Č. 51. str. 200—212. Kníže převlečen vycházel dívat se, jak lid žije. Slyšel jednou, jak si tři sestry říkaly, první, kdyby si vzala aspoň sluhu knížecího, byla by šťastná, druhá, že by si radši vzala kuchaře, třetí, že by nejraději se provdala za knížete samého. Kníže poručil, aby jich přání byla vyplněna. Závistivé sestry ženě knížetově podložily štěňata atd., a děti její v soudku vysadily na řeku atd. Srv. moje poznámky Zbornik za nar. život juž. Slavena, VIII., 172 č. 13. ИзвЪст. рус. яз. VIII., seš. 4, str. 347 č. 49. Köhler, Klein. Schrift I., 118 sl. Kunos Türk. V. M. 64 sl. Спространовъ Приказки str. 88 č. 17 (Сборн. за нар. Умотв. XIX) Chauvin, Bibliogr. arab. VIL, 96. Rittershaus, Neuisländ. V. M. 275 č. 70.
Č. 57. str. 226—237 počátkem svým připomíná naši pohádku o krasavici, která vypadne z vykrojeného pomeranče, jen že zde není onen motiv charakteristický, že dívky ze dvou předčasně nakrojených pomerančů (jablek) žízní zajdou. Srv. Köhler Klein. Schrift L, 61. P. Arfert, Das Motiv von der unterschobenen Braut str. 23, 2.7. Crane, Italian pop. Tales 338 sl. č. 24. Proměny krasavice utopené jsou velice hojné a složené: 1. na vodě plul překrásný lotosový květ; princ si jej utrhl a donesl domů. Nepravá žena přišla v noci, roztrhla jej na mnoho kousků a vyhodila je oknem. 2. z nich pole máty; kuchař chtěl jí užiti, ale z pekáče slyšel hlas, že to jest vlastní princezka. Kuchař postrašen vyhodil je zase do zahrady, a z toho 4. pnoucí rostlina, která roste až do ložnice princovy. Postrašená falešná paní rozkázala, aby byla vytrhána. Plod padl a zakutálel se pod klokočový keř. Ráno našla jej zahradníkova dcera a donesla jej domů. Z toho 5. krasavice sama. Dověděla se o tom falešná paní, rozkázala, aby byla zabita, a srdce její položeno na její hlavu bolavou. Oči její byly vyhozeny vzhůru, z nich 6. udělal se pár malých papoušků a ten uletěl do lesa. Za několik dní přišel princ do lesa lovit, sedl pod strom, a slyšel ptáky vypravovati historii svého života. Princ vzkřikl radostně, že ji konečně našel, zval ji, aby přišla zase k němu. Tak odvedl si ji do svého paláce a falešnou ženu těžce potrestal. J. Polívka.
|
|
