str. 185
Проч.. Л., Гейльборнъ и проф. Л. Бергъ, Антроиолопя и этно-rpa-tin. С.-Пб. igoö. Стр. 62. Природа и населппе Poccin. Часть I.
Народы Азгатской Poccin. Йздаше ,,ВЪстнпка Знапая" (В. В. Битнера). С.-Пб. 1906. Стр. 62.
V první knize vydané od V. V. Bitnera jsou sloučeny přeloženy výňatky spisu prof. Heilborna „Der Mensch" a Dr. L. Berga „Allgemeine Völkerkunde". Ve formě populární, přístupné nejširším vrstvám, seznamuje se základními pojmy, metodami a historií vývoje antropologie a etnografie, jako věd o spojitosti fysických, rasových i plemenných zvláštností lidského pokolení.
Ve třech kapitolách, přeložených z monografie prof. Heilborna, ve všeobecných črtách probírá se úměrnost lidského těla a antropologické metody měření, při čemž podávají se některé zprávy o zakladatelích kraniometrie — holandském anatomu Petru Kamperovi (1722—1789) a o „otci antropologie" gotingském lékaři Janu Bedřichu Blumenbachovi (1752—1840). Potom jest přeložena kapitola z díla Heübornova, kde se projednává otázka o lidských rasách, uvádějí rozličné systémy ras, mezi jiným staro-egyptská, jak to vyložil Blumenbach ve svém známém díle. „De generis humani varietate nativa "(1775), s hlavním principem dělení — známý typ lebky; kromě toho uveden ještě novější system Švéda Andersa Retziusa, zakládající se na kraniometrickém měření, přimykající se k němu, značně rozšířený system Tomáše Huxleye a konečně poslední doby — Ludvíka Wilsera, který se přidržuje kraniologického systému Retziusova. Třetí kapitola věnována jest popisu anatomického rozlišování ras. V druhé části knížky podávají se krátké elementární zprávy o národopise: o vývoji techniky, pokrmu, oděvu, obydlí a j., pro něž nadpis „Antropologie a etnografie" zní tuze hrdě.
Druhá knížka vydaná od Bitnera obsahuje krátké náčrtky života národů asijské Rusi: — Tunguzův, Giljaků, Burjatů a j. Sdělené zprávy o životě těchto národů a taktéž o dobytí Sibiře i o její přírodě jsou tak elementární, že můžeme s nimi se setkati v kterékoli učebnici zeměpisné pro žáky nej mladší. Náčrtky hodí se snad jen pro člověka, který hledá nej všeobecnější vzdělání a poprvé vzal do ruky učebnici. Proto naší poznámkou chceme upozorniti čtenáře, aby v ní nehledali nových vědeckých poznatků. A. Jacimirskij.
*
H. С. Шайжпнъ; Олонецкш Фольклоръ. Былины. Критико-библт-граФичесюй обзоръ быдинъ и 14 былинныхъ записей. Петрозаводскъ. 1906. Стр. ХГУ + 176. 8°. Ц. 40 к.
N. S. Šajžin, profesor oloněckého duchovního semináře, vystoupil již v literatuře vědecké s pracemi o národním eposu. R. 1903 vyšly tiskem dva jeho sborníky: „Матергалы и статьи по олонецкому Фольклору"; spolu s nynější knížkou vyšel také jeho neveliký historicko- životopisný náčrtek: „Старая Пудога сь XIV-го по XVIII. вЪкъ". Hlavní předností i nedostatkem všech těchto prací jest hojnost odkazů a citátů, ovšem, z učenců autoritativních, a upřílišněná opatrnost autorova v „nových vývodech".
P. Šajžin v kriticko-bibliografickém přehledu bylin snaží se shrnouti v jeden systematický celek data všech rejstříků k četným sborníkům a periodickým publikacím o oloněckém folkloru, hlavně, rejstříků „Олонецкихъ губернскихъ вЪдомостей", „Памятнхъ кннжекъ'', sborníků a Mezierova bibliografického rejstříku ruské slovesnosti i literatury. Při přehledu zápisů bylin řídil se autor prací Lobodovou o bohatýrském eposu (Записки универси-
